Je to trochu paradox. Hlavně díky sociálním sítím víme, že lidi, co dneska ovládají svět, jsou místo na sockách závislí spíš na knížkách. Nebo to tak aspoň vypadá – podle jejich seznamů přečtených, doporučených a jinak pozoruhodných knih.
Text: Michal Schindler
Chtěl jsem původně psát o tom, že důležití lidi světa pořád věří nejvíc knížkám. Protože je inspirují a nutí přemýšlet. Jenže spousta z nich doporučuje hlavně podivný mišmaš povinné školní četby z minulého století, odborné literatury a přiblblých motivačních spisků. Kdekdo si zkrátka z knížek dělá laciný intelektuální doplněk. A třeba je to dobře. Aspoň je vidět, že čtení je pořád v kurzu.
Kdyby si člověk dal práci a poskládal knížky, které slavným lidem „změnily život“, nebylo by jich moc. A většinu z nich budeš znát ze školy – nejspíš stejně jako oni. S knížkami je to občas jako s vážnou hudbou. Málokdo si troufne říct, že ho vůbec nebere. A když nedejbože přijde na otázku oblíbených skladeb, vysype nějakou tu jistotu. Mozartovo Requiem. Nebo tu, nó, Karmínu Buránu. Nebo Vivaldiho! „Jak jako udělal tu muziku na celej rok, to je prostě něco!“
Bohatí, úspěšní, a ještě sečtělí, jo?
Číst prostě pořád patří k dobrému tónu. Ale ani ředitel zeměkoule by to nemusel s tím hraným knihomolstvím přehánět. Existencialista Jean-Paul Sartre prý přečetl až 300 knih za rok. Podobně zuřivě prý četl i český filozof Jan Patočka. Ale Sartre byl za a) strašnej kecálista a za b) oba tyhle pány čtení (a psaní) v podstatě živilo. Jenže sáhodlouhými seznamy knížek se dneska chlubí kdekdo. Na pár z nich jsme mrkli.
- Jeden z nejbohatších lidí na světě Warren Buffet prý denně čtením stráví zhruba pět až šest hodin. Ale přiznává, že čte hlavně noviny a firemní prezentace. Takže kraviny, jako my všichni.
- Bill Gates přečte údajně padesát knížek za rok. A ještě z nich pravidelně udělá seznam doporučených. Bill je filantrop, řeší osud světa, tak asi nekecá a vážně čte kdeco. Ovšem kde bere čas na knížku týdně… Asi čte rychle. A myslí si, že to tak má každý, a proto jsou návody od Microsoftu takové litanie.
- Kolik toho přečte Michelle Obama, nenajdeš. Ale na nic si nehraje. Přiznává, že doma čas v podstatě nemá, zato při cestování a na dovolených hltá knížky jako divá. A tituly, co doporučuje, rozhodně stojí za pozornost. Jestli sjíždíš hlavně beletrii, mrkni třeba sem. Michelle sama napsala fůru knížek a její biografie Becoming (česky Můj příběh) patří mezi nejprodávanější memoáry ever.
Michelle Obama čte i dětem. I cizím. Tady zrovna z knihy Tam, kde žijí divočiny.
Foto: U.S. Navy
- Mark Zuckerberg tvrdí, že novou knihu přečte aspoň každých čtrnáct dní. Tomu se dá věřit. Ostatně je to blázen a každý rok si dává předsevzetí jako třeba naučit se čínsky. Kde bere čas, taky nevím, ale obyčejně cíl splní.
- Vkus na knížky má taky – drž se – Beyoncé! A je taky slušná knihomolka. Čte napůl beletrii a knihy o feminismu, takže jestli je to tvoje kafe, určitě mrkni do Googlu. Mimochodem se taky nikde neprsí tím, kolik toho za rok, měsíc, týden přečte. Nemáme my chlapi nějaký problém?
- Například právník, investor a miliardář David Rubenstein čte údajně šest knížek týdně. Jenže taky sedí v desítkách správních rad, dělá do charity, do umění, má vlastní TV show… Tak asi chápeš, jak to brát. Řekněme: někdo se mu stará o knihovnu. A David tam občas nakoukne. Ať nežeru.
- Elon Musk prý dokonce v dospívání vymetal knihovny a přečetl dvě knihy denně. Dělá nejlepší elektroauta, byl v podstatě osobně na Marsu, a ještě tohle? No, dneska už asi čte trochu míň. Dvě knížky za den stíhá přečíst leda Chuck Norris.
- Názor na knihomolství vlivných nám může opravit Oprah Winfrey. V rámci své proslulé TV show už v roce 1996 spustila klasický čtenářský klub. Každý rok doporučí pár nových titulů, pozve autory, prostě prima věc. Celkem už takhle proslavila přes 80 knížek, na které taky stojí za to mrknout.
Shrnuto a podtrženo – většina úspěšných a chytrých lidí čte. A nejspíš vědí proč. A ti, co nečtou, aspoň tuší, že by měli. Tak či tak je to pro knížky dobře.
Chceš dohnat Elona? Nebo aspoň Zuckerberga? Inspiruj se v našem návodu na soustředěné čtení. Nebo dokonce na psaní vlastní knížky. Kterou pak samozřejmě vydáš u Pointy, že jo.
