Ahoj, já jsem Karolína. A na Pointě se mi úspěšně povedlo vybrat peníze na svoji knížku. A protože se tím pádem samozřejmě ihned považuju za crowdfundingem ošlehaného mazáka, ráda bych se s tebou dneska podělila o pár tipů, jak na sociální sítě.
Nejsem sice žádná influencerka s obřím followingem, dokonce ani nežiju v České republice, ale no právě! I tak mi to vyšlo.
Text: Karolína Kváš
Takže pokud tohle teďka čteš a jsi nervózní, jak, kruciš, všechnu tu hromadu peněz seženeš, neboj. Na druhém konci tunelu je totiž s největší pravděpodobností světlo. A taky tvoje knížka.
Žižkovský tunel s nápisem neboj, který nad něj napsal brněnský umělec TIMO.
Foto: Festival m³ / Umění v prostoru (Facebook)
Začnu teda tím nejlepším, jo? Pro mě osobně je Pointa úplně perfektní kombinací bezpečného zázemí a tvůrčí svobody. Upřímně si nedovedu úplně představit, že by mi jakékoliv jiné nakladatelství tolerovalo třeba tu moji obecnou češtinu, kterou „píšu tak, jak mluvim“ už přes deset let. Zrovna tady v článku jsem na vyžádání výjimečně zatla zuby (hehe) a používám jazyk spisovný, ale moje Kamínky po kapsách jsou tak psané celé. Nikdo mě za celou dobu k ničemu nenutil, nic mi netlačil, a to včetně kampaně. Čímž se vlastně dostávám k prvnímu fíglu.
1. Dělej si to po svém
Dostaneš totiž spoustu rad. Od Googlu, od Pointy, od kamarádů, ode mě… Nakonec je to ale tvůj sen, tvoje knížka a tvůj čtenář, kterého chceš oslovit. A všechny tři znáš ze všeho nejlíp zase jenom ty.
Já třeba odjakživa píšu spíš delší příspěvky. Jak na blog, tak na sítě. Chyba číslo jedna, že jo! Texty přece musí být stručné, jinak to nebude nikdo číst. No, a vidíš, moje virtuální smečka čte i romány, a když bych z nich jen kvůli kampani začala dělat krátké titulky jak z letáku do Lidlu, nejspíš by se divili, co se mi to stalo.
Možná se teď trochu děsíš, protože ti běží hlavou:
„Počkej, já ale vůbec netuším, kdo je můj čtenář nebo co jak rád čte, Karolí!“
Ale víš co? Nevadí! Tuhle paniku totiž zrovna ten Google řeší celkem dobře. Stačí do něj zadat něco jako „ideální zákazník“, a vyběhne ti spousta různých cvičení, co ti ho pomůžou najít.
S poznáváním sebe sama je to o trochu těžší. Tam to chce spíš nějakou pěší pouť přes Evropu nebo tak něco. Ale jak brzy uvidíš, on i ten samotný crowdfunding je často takové seberozvojové (zenové) cvičení.
2. Ber celou kampaň jako příběh
Já teda nejsem žádný marketingový guru, ale že s kampaní je dobré začít co nejdřív, ti nejspíš řekne úplně každý. Jakože klidně už v okamžiku, kdy o vydání knížky teprve přemýšlíš. Může se to zdát jako trochu unáhlenost, protože co když z toho nakonec sejde nebo já nevím co. Ale to je právě ono!
Začít brzy má minimálně dvě výhody:
1) Vytvoříš si tím závazek. Jak vůči sobě, tak vůči svým followerům a potenciálním čtenářům. Teď, když je to venku, tak se budeš sakra snažit, aby to celé nebylo jen takové plácnutí do vody.
2) Začínáš (byť třeba nevědomky) vyprávět příběh. Příběh zrodu svojí knížky, jejíž nedílnou součástí jsou úplně všichni, co ho sledují.
Tohle je hrozně důležité, hlavně pokud zrovna nejsi někdo, jehož jméno rezonuje online i offline světem natolik, že i kdyby znovu vymyslel gumičky do vlasů, někdo si to stejně koupí.
Tebe nejspíš tolik lidí nezná. Přesto budeš potřebovat jejich pomoc. Proto je potřeba vtáhnout je dovnitř, předat jim své nadšení a dát jim důvod, aby ti v určitou chvíli s knížkou pomohli.
Dobré je, že člověk je rád součástí něčeho s přesahem. A když je to něco rovnou celý příběh o plnění snů skrze jediné kliknutí na počítači, je to o to víc boží.
Sdílej proto co nejdřív co nejvíc věcí.
Vyprávěj pohádku, na jejímž konci jsou hrdiny právě Eva a Lucka a Petr a Jirka, díky jejichž přispění vyhrála pravda a láska nad lží a nenávistí.
Nebo tak něco.
Tady je pár nápadů na to, co sdílet:
- Svoje myšlenkové pochody, nápady, pochyby.
- Emoce, které zrovna prožíváš a proč.
- Zákulisí tvého tvůrčího procesu. Jak píšeš, kdy a kde? Jak vznikal příběh tvojí knížky? Co tě inspirovalo?
- Jak to vlastně na Pointě funguje? Kde sháníš kolegy, jak se rozhoduješ, co všechno je ve tvojí režii?
- Jak vzniká obálka? Máš třeba několik návrhů ilustrací. Co mají symbolizovat?
- Jak probíhá redakce? Musíš svoje texty hodně měnit a jaký to je pocit? Objevily se vám třeba nějaké vtipné překlepy nebo pravopisné záhady?
- Jak vypadá práce grafika a sázení textu? Jaký je to pocit, vidět svůj příběh poprvé jako opravdovou knížku?
Instagramový příspěvek týkající se obálky knihy.
Těch věcí je fakt nekonečné množství. Já se třeba podělila o svoji cestu do knihkupectví za „očucháváním“ knížek. Přemýšlela jsem totiž o formátu, ale taky papíru, ze kterého bych chtěla obálku. Tak jsem si to šla všechno osahat a rovnou to házela do stories (mimochodem všechny tyhle moje behind the scenes momenty pořád najdeš TADY).
3. Nechej to na lidech
Celé tohle zapojování publika je samozřejmě o to intenzivnější, když k němu využiješ nejrůznější interaktivní prvky. Na to jsou zase nejlepší sociální sítě. Ty ti totiž umožňují pořádat třeba:
- hlasování
- kvízy
- otázky a odpovědi
- livestreamy
Všechny tyhle prvky pak tvoje čtenáře vtáhnou o to víc. Můžou ti v nich totiž pomoct třeba s rozhodováním a opravdu se tak do tvorby knížky zapojit.
Máš dilema ohledně obálky nebo názvu? Nech lidi hlasovat!
Chceš se vtipně podělit o nějaký menší spoiler? Udělej insta kvíz a nech lidi hádat třeba jméno svojí hlavní hrdinky.
Zajímá tě, co zajímá tvoje publikum? Dej mu možnost zeptat se přes Questions ve Stories.
Uvidíš, že to bude lidi bavit a ty budeš mít zase lepší představu o tom, kdo jsou a co je vlastně zajímá.
4. Uspořádej autorské čtení
Poslední interaktivní prvek livestreamů jsem si schválně nechala na konec. Byla to totiž věc, která mně osobně zafungovala úplně nejvíc. Částečně teda asi i proto, že žiju v zahraničí, a tak to byla jedna z mála možností, jak se se svými followery spojit naživo. Zrovna dneska v době covidu se to ale nejspíš hodí každému.
Livestreamy jde zase jako všechno využít spoustou kreativních způsobů. Já přes ně ale nakonec uspořádala autorská čtení. Celkově byla tři a všechna proběhla přímo během kampaně. Při tom prvním jsem četla texty přímo z ukázky a ke zbylým dvěma jsme spolu s Martinou Hudečkovou (která vybírala na svůj Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi) vymyslely dost geniální věc, řekla bych.
Jsme kamarádky a oběma nám běžela kampaň ve stejnou dobu, a tak jsme se rozhodly udělat čtení společně.
Autorské čtení Karolíny Kváš a Martiny Hudečkové.
To se ukázalo býti božím hned z několika důvodů:
- Spojily jsme dvě publika v jedno.
- Dověděli se o nás lidi, kteří nás do té chvíle vůbec neznali.
- Měly jsme o trochu menší trému, než když bychom v tom byly samy.
A jak měřím úspěšnost těchhle dvou společných počinů? Tak třeba štěstím plynoucím z významného nárůstu čísel na počítadle celkově vybrané částky po obou těchhle akcích.
Tady je možná důležité poznamenat, že společné autorské čtení můžeš samo sebou udělat úplně s kýmkoliv. Nemusí to zrovna být kamarád. Jen je fajn, když je to někdo, s kým se alespoň částečně protínáte. Tematicky, žánrově, osobnostně… Ať když píšeš třeba pohádku pro děti, nejsou čtenáři překvapení, že kolega předčítá erotický román, heh!
5. Zjednoduš to influencerům
Pokud budeš ke své kampani chtít využít sociální sítě (jakože po přečtení tohohle článku doufám, že jo!), tak se nejspíš všude dočteš, že máš oslovit influencery. Stejně jako třeba to společné autorské čtení ti to totiž umožní oslovit lidi, kteří tě doteď neznali. To je ale jasné. O tom tu povídat nechci. Zaměřím se radši na chybu, kterou jsem při zapojování větších jmen na sítích udělala i já sama.
Ještě než do toho skočím, tě chci ale uklidnit, že žádná obří jména se stovkami tisíc follows fakt nepotřebuješ. Naopak. Odezva, která ti přijde od člověka, jehož čísla jsou klidně v řádu větších stovek, je často vyšší, protože fanoušci těchhle lidí jsou opravdu skalní a většinou ne tak zahlcení všudypřítomnou reklamou.
Ale teď už k té chybě, kterou jsem s influencery udělala!
Očekávala jsem totiž, že poprosit někoho o nasdílení stačí. A ono ne-e. Nestačí!
Ať už totiž oslovuješ víceméně kohokoliv (kromě svojí mámy), nikdy do tvého projektu nebude tak zažraný jako ty. Zní to jako banalita, která je jasná jako facka, ale člověk na to ve vlastním nasazení často zapomíná.
Stejně jako je potřeba budovat vztah se čtenářem, tak je ho tudíž potřeba budovat vlastně s kýmkoliv jiným, koho prosíš o pomoc. Leoš Mareš nebo Nikol Štíbrová ti prostě jen tak něco nenasdílí (teda pokud zrovna nevybíráš peníze na roztomilá koťátka, že jo) a ti, co to udělají, nejspíš nebudou mít čas přečíst si ani ukázku tvé knížky, natož vymýšlet srdceryvný text o tom, proč by ji měli jejich fanoušci podpořit.
Proto mi přijde rozumné:
1) Poprosit o podporu někoho, s kým už máš aspoň minimální vztah a překryv publika.
2) Ozvat se mu s dostatečným předstihem a během kampaně už se jen připomenout.
3) Připravit tomu člověku hotové texty a podklady, které může rovnou publikovat.
Co mám tím posledním bodem přesně na mysli?
Do složky na Dropboxu nebo Google Drivu naházej následující:
- promo fotky, které už jsou formátované na Instagram, Stories, Facebook…
- jeden čistě informační text o tvojí knížce, ať ten daný člověk ví, co vlastně podporuje
- dva texty přímo ke sdílení (rozmysli, kam to vlastně půjde: na Facebook, Stories, Twitter? Podle toho vyber i formát). Pokus se spojit kýženou srdceryvnost se stylem daného influencera, aby to znělo, skoro jako když to psal fakt on (celkem copywriterský majstrštyk, ale já ti říkala, že je ta kampaň trochu seberozvojové cvičení ;). Bacha, nezapomeň na:
- call for action neboli výzva k podpoření knížky teďka hnedka
- odkazy, tagy a prokliky na kampaň / svoje stránky / profil
- hashtagy s tvojí knížkou spojené
Krize bude. Nejspíš.
Já ji teda měla, a to docela fest. Protože ať se snažíš jakkoliv, v určitou chvíli se dostaneš do bodu, kdy zjistíš, že teď už to není na tobě. A to je úplně stejně děsivé uvědomění jako to, že to naopak je celé jenom na tobě, co máš nejspíš teď na začátku. Ty jsi tu ale vlastně od toho, abys to všechno připravil/a a uvedl/a do chodu, a pak už je to trochu děj se vůle boží.
Čísla budou narůstat a pak zas chvíli ne a to je v pohodě. Crowdfundigové kampaně mívají svoje vlastní tempo, kdy tepou hlavně na začátku a pak zase úplně na konci. Ten prostředek je často potřeba prostě nějak přežít, heh.
Mně třeba hrozně pomohlo na týden opravdu úplně vypnout. Nic nikam nedávat, nikoho nenahánět, nesledovat cílovou částku… A obout se do toho zase asi týden před koncem kampaně.
Pokud by tě zajímalo víc, včetně detailů právě z mojí krize nebo konkrétních zákulisních perliček z celé mojí kampaně, všechno to najdeš v epizodě o crowdfundingu v podcastu Kecání bez vzdělání. Je tam i spousta dalších tipů a postřehů, které se do povídání vejdou snáz než do písmenek.
Nakoply tě tipy a rady Karolíny, jak na crowdfunding na Pointě, a chceš s námi také zkusit vydat knihu? Na nic nečekej a zaregistruj se ještě dnes.
