Dva tipy na nezapomenutelnou noc

30. 1. 2019 — Čtení na 5 min

Kam za literaturou, kde ti jí budou předčítat,
a
ť už jsi mileniál, stařec, nebo student.
To je jedno. Hlavně, že máš zájem, to je důležitý.
A v dnešní době, hodně nevídaný, skoro už. Co si budem.

Kdo jsme, kam míříme. Co v nás zanechá. Ten text. Ten jejich hlas. Ten cit, kterej do toho vloží. Tak jo. Je devět hodin večer, tebe ještě čeká tolik textů, taky restů, esemesek, no, nedejbože pocitů v tobě, co ještě musíš dopsat. Vymazat. Kamsi zatrousit. Radši. Houbo, soustřeď se. Vnímej. Neusínej. Ted foť, teď něco povídej, teď naslouchej.

Jo, přesně tohle se mi honilo hlavou.

Papír, kecy, který bych měla a taky prej chtěla povědět – jak mi vlastní hlava radila a poroučela, ale s nadšením! Na úvod. A tak jsem tam stála, všude posedávající známí i neznámí. Hleděla jsem na ně. A spustila.

Pokud byste se rádi stali spisovateli a spisovatelkami, nebo podpořili začínající autory a autorky, klikněte na zde.

Že je vítam. Předala slovo. Filipovi Korytovi. Tak. Moje první noční setkání s plzeňskou Nocí. Byla mi čest. Zas vyjít z tý komfo zóny, nebejt jakousi krysou, která sice něco miluje, taky sebe miluje a věří si, ale nikdy vlastně nenajde dost odvahy pro to, aby tak učinila. Jé, však já měla fotit, ajo, vám někdo vypadnul, tak to jo, zmáknu obojí. A že to za to stálo!

Když jsem se ten večer navracela domů, měla jsem v sobě přemnoho pocitů. Ty ve vás Noc literatury zkrátka zanechá. Věřím v to. Ať už milujete literaturu jako celek, taky slam, nebo vlastně jen vzhlížíte k tomu, kdo ten večír předčítá.

Česká centra ve spolupráci s EUNIC (Sdružením kulturních institutů zemí EU), zahraničními zastupitelskými úřady, Zastoupením Evropské komise v ČR a nakladatelstvím Labyrint, „nocujou“ již krásných 13 let. Každým rokem probíhá toto veřejné jarní čtení ve více jak 50 městech u nás, dále pak i ve více než 30 městech v dalších evropských zemích. Kromě toho, že se můžeme vlastně jen tak znenadání, nečekaně, v týdnu toulat městem, spatřit a poslechnout si své srdečné autory, poznat zas o trochu víc současnou tvorbu evropských spisovatelů, a pobýt na místech, která jsme dosud třebas ani neznali, nelze tam totiž zavítat každodenně, přímo se nabízí, pocítit tu ničím nenahraditelnou atmosféru, kdy se v jeden moment vaše uši, duše a smysl pro literaturu propojí s tím, kdo daný text právě předčítá. Najednou totiž vzniká něco tak naprosto jedinečného, co si budete, věřte mi, opravdu pamatovat.

A ať už vás to inspiruje k tomu si dané dílo přečíst, či se o tvorbu té osoby zajímat více do hloubky, nebo vlastně ani jedno z toho, budete nadšení. Vsadím na to!

Jenže. To by nebylo poznatku, aby nebylo cosi, co by nám na té skvělosti a jedinečnosti nehrálo. A tak se minulým rokem, prvního březnového dne, konala Teenage NOC s literaturou – jakási předcvičitelka pro mladistvé, než si literaturu zamilují ještě více a vydají se sami od sebe do toho města, na tu ofiko Noc.

A já měla možnost ji prožít, spoluorganizovat, tudíž podílet se na úvodních kecech a fotografování, též. Koncept byl stejný. Odlišnost je však v tom, že užívají své vlastní tvorby. Slameři se vžívají do těch svých keců, jak mají zvykem, a celkově je to více takové autentické, a hlavně přizpůsobeno těm mladistvým, že.

Realizaci začaly ve svých kabinetech rozvíjet doubravecké (pro neplzeňáky – Doubravka, něco jako část Prahy, jo!) pančelky, když jim vlastně moc nevyšla tendence nějak přirozeně a nenuceně ty rozlítaný duše, který dennodenně vyučujou a poučujou, jaksi nemotivovat ke čtení. A vzhledem k tomu, že někteří z nich jsou ještě daleko od touhy městské kulturní akce vyhledávat, díla z té Noci literatury jsou pro mnohé z nich, na pochopení a pochycení jejich významu, zatím opravdu těžká, rozhodly se své múzy a nutkání rozvinout v cosi, co bude mít smysl a své poslání.

A vyšlo to vskutku skvěle. Přišlo více než 200 zvědavců a účel byl prý splněn!

A tak doufejme, že je jedno, co čteme. Že nesejde ani na tom, kolik let tady už máme za sebou. Ale že je to zajisté o tom, že vůbec čteme. A že máme zájem někam zkrátka vyrazit!

Tak na Noci, jo! Se uvidíme, nebo uvidíte.

A pro ty, co hledají, tápají a snaží se něco, nebo cosi, zrealizovat. Nebojte se. Vždy všechno smiřuje k druhému a může se stát jedině to, že něco málo neklapne. Tak v sebe věřme, a především v to, že se jistojistě najdou ti, kteří vás podpoří! Bejt zkrátka nadšený tou naší energií, se kterou si myslíme, že změníme svět, i když třeba zpočátku zcela naivně. Může se to totiž stát reálným. Když v to budem věřit!

Houba – Barbora Houdková
http://houbba.weebly.com/
https://instagram.com/hou_ba