Létat v oblacích, cestovat po světě a krásně u toho vypadat. Zní to jako sen, že? Jenže všechno má svá pro a proti. O práci letušky, jejích strastech a radostech napsala Petra Jirglová celou knihu. Má úspěch, vyprodala se během prvního měsíce a právě teď čeká na dotisk. Připomeň si exkluzivní rozhovor, který vyšel ještě v době předprodeje.
Letuška ti uletěla? Z tiskárny už dorazily další kusy! Knížku si teď můžeš koupit přímo u nás na e-shopu.
Píšeš blog, napsala jsi knihu. Jak ses dostala k psaní a co tě vedlo k vydání knihy?
Odmalička jsem psala různé krátké texty – od povídek až po básničky. Všechno ale letělo do šuplíku nebo rovnou do koše. Když mi bylo kolem dvaceti, založila jsem si blog na iDnes, kam jsem psala spíš tematické články. Až blog TooSweetNothings mi ale dal naprosto volnou ruku. Mohla jsem psát, co jsem chtěla, nesvazoval mě pravidly.
Zpětně mě mrzí, že jsem si ho nezaložila o něco dřív, protože zážitků a historek jsem měla spoustu v průběhu celého života, a ne až v Dubaji. Díky zážitkům jsem napsala knihu o práci v oblacích, kterou si už teď může kdokoliv koupit v předprodeji. V podstatě jsem ji vydala díky „nátlaku“ okolí. Během letuškování jsem psala blog a lidé se na něj vraceli. Chtěli vědět, jak se mi v Dubaji a ve světě daří. Po přečtení mých historek jsem hodněkrát slyšela, že bych to měla vydat knižně. Pak se k tomu naskytla příležitost…
Motivace je pro psaní důležitá. Co je tvým hnacím motorem?
Když mi někdo, kdo mě osobně nezná, pochválí článek. Mé okolí by texty mohlo hodnotit i podle mě jako osobnosti. Ale ten, kdo mě nezná, neví, jaká jsem. To znamená, že ho baví moje psaní. To mám ze všeho nejradši.
Setkáváš se i s negativními komentáři?
Pár jich samozřejmě bylo. Spíš se ale týkaly společenských témat, o kterých jsem psala na blogu – třeba o zákazu kouření. Jinak ne. Články o cestování a zážitcích nejsou nijak kontroverzní, snažím se lidi nenásilně pobavit. Až kniha vyjde, určitě se nějaké negativní komentáře objeví, na to se musím připravit a prostě to zvládnout.
Nejsi unikátní i v tom, že jsi asi jediná česká letuška, které se povedlo dostat do prodeje knihu o reálném obrazu práce v oblacích?
Já právě měla pocit, že je to celkem ohrané téma. Bála jsem se, jestli to lidi už trochu nenudí, přeci jen jsou Facebook, Instagram i internet plné letušek. Upřímně jsem ale nedělala žádný průzkum trhu. Vím o spoustě „deníků“ z cest, které jsou knižně vydané. Moje kniha je v podstatě taky cestovatelský deník.
Pro jaké čtenáře je sbírka tvých zážitků především určena?
Je pro všechny, kdo se rádi baví, smějí a kdo rádi poznávají svět i lidi. Protože blog už píšu nějaký ten měsíc, vím, že moje čtenářstvo je opravdu různorodé – všechny věkové kategorie, profese i obě pohlaví. Čtou mě budoucí i současné letušky, muži ve středních letech i babiččiny kamarádky.
Kniha nevznikne za pár dnů ani týdnů. Jak dlouho ti trvalo dát ji dohromady a co bylo při psaní nejtěžší?
Nedělá mi problém psaní, ale spíš ta práce okolo. Těžce se mi tvoří „na sílu“, ale u prací, které mají termín, je to nevyhnutelné. Nejtěžší bylo stanovit si hranice, co psát, a co už ne. Poznat, kdy jsem ještě vtipná a kdy už to sklouzává k trapnosti. V neposlední řadě taky hlídání toho, aby všechno nebylo na jedno brdo. Doufám, že se mi to podařilo.
Na knize spolupracuješ s knižním týmem. Podle čeho sis kolegy vybírala?
Velmi důležitý pro mě byl osobní kontakt – abychom si spolu sedli, popovídali si a aby se kolegům moje práce líbila.
Čtenářům nabízíš v rámci předprodeje i řadu zajímavých odměn. Které bys vypíchla a proč jsou zajímavé?
Určitě nejzajímavější je vstupenka do světa letušek. Nezaregistrovala jsem žádný podobný seminář, který by pomohl budoucím letuškám s přípravou na pohovor. Já bych za něj vraždila, když jsem se o místo ucházela. Bude to zábava, ale lidé se dozvědí i praktické věci hlavně ohledně pohovoru.
Setkala ses někdy se svými čtenáři, motivovala jsi je? Nebo jsou odměny, které nyní nabízíš, úplně novou cestou, jak se k nim dostaneš blíž?
Nikdy jsem nikoho nemotivovala, svůj blog nepromovala a ani se nijak výrazně nezajímala o jeho návštěvnost. To se teď hlavně díky předprodeji knihy změní.
Co projekty a sny do budoucna, máš něco v plánu? Co tě čeká v nejbližší době?
Tradičně spousta cestování. V půlce ledna jsem s kamarády odletěla na takovou poloviční svatební cestu do Thajska. Od návratu už jsem ale v plném nasazení a zapálená do práce na knížce spolu s celým týmem. Ještě pár dní poběží předprodej knihy, takže pracuji hlavně na něm. I když je první knížka teprve v procesu, už mám rozepsanou druhou. Ta je sice taky inspirovaná mými zážitky, ale není to sbírka povídek a zážitků, spíš se blíží klasickému ženskému románu. Hlavně bych chtěla zůstat v knižním světě. Mým největším snem je překlad knížky do cizího jazyka a její prodej v zahraničí.
Můžou tě čtenáři někde sledovat?
Samozřejmě na platformě, kde všechny své podporovatele průběžně informuji o novinkách, a taky na mém blogu TooSweetNothings.com, který jsem momentálně kvůli knížce trochu zanedbávala. Jinak se snažím být aktivní i na sociálních sítích jako Instagram a Facebook, ale moc mi to zatím nejde. Polepším se.
Co bys doporučila jiným blogerům, kteří váhají s vydáním vlastní knihy?
Každému bych poradila, aby dělal to, co ho baví a co chce. Samozřejmě sebereflexi, protože je důležitá. Kniha znamená hodně práce a předprodej knihy není žádná sranda. Pokud do toho někdo vrazí vlastní peníze, musí být připraven na všechno. Měl by za svým projektem stát. Já vždycky říkám „kdo se bojí, nesmí do lesa“. Ne každé téma, které je oblíbené na blogu, je vhodné pro knížku a naopak.
