Jak vypadá práce ilustrátora, jak se k ní dostat a která kniha na Pointě byla největší výzvou? Přečti si rozhovor s ilustrátorkou Denisou Klimentovou, která s našimi autorkami pracovala na knihách Prosecco do žíly, Mámou s humorem, Cool girl! a Ester a Basilova pomsta.
Text: Tereza Vaisová
Kdy jste se ilustraci začala věnovat a co vás k ní dovedlo?
Jako většina kolegů z oboru kreslím odmalička. To mě zavedlo na uměleckou školu, která ale měla opačný efekt a jakoukoliv uměleckou tvorbu mi spíš zošklivila. Ke kreslení jsem se vrátila až před necelými dvěma lety díky angíně! Byla jsem dlouho doma a dívala se na filmy. Jeden z nich byl Grandhotel Budapešť, který má naprosto úžasné kostýmy, kulisy, prostě všechno, a já to musela nakreslit.
Abych svoje nadšení mohla sdílet, založila jsem si Instagram a dál na sobě pracovala. Zkoušela jsem a hledala jsem, co mě bude bavit, až z toho vzniklo to, co dělám teď. Nicméně člověk pořád pochybuje a přemýšlí, zda to, co tvoří, je dobré. Proto chci svou práci posouvat dál, hlavně co se stylizace týče. Jelikož se za měsíc naše rodina rozroste o dalšího člena, tak jsem sama zvědavá, kam to moji práci posune.
Živíte se ilustrátorstvím, nebo ho máte jako koníček?
Zatím se bohužel ilustrací neživím, ale moc bych si přála, aby tomu tak bylo.
První knížkou, na které Denisa pracovala, bylo Prosecco do žíly Niky Mišjakové.
Foto: Nathalie Peyrichout
K samotné práci ilustrátora. Ilustrace ke knihám konzultujete s autory, nebo dostanete zadání a diskutuje se až nad hotovým dílem?
Autorů se doptávám a snažím se zjistit jejich představu. Na tom stavím práci dál, začnu návrhy, které potom dál konzultuji. Je mi jasné, že každý autor má představu o tom, jak chce, aby jeho kniha vypadala, proto se maximálně snažím jejich představy naplnit.
Jak dlouho ilustrování jedné knihy trvá?
To je hodně individuální. Někdo chce jen černobílé, drobné ilustrace. Jiný autor si přeje celostránkové a barevné. Podle toho se pak odvíjí časová náročnost. Někdy jedna ilustrace zabere ani ne hodinu, někdy i několik dní.
Která kniha, na které jste na Pointě pracovala nebo pracujete, je pro vás největší výzvou?
Asi to bude Ester a Basilova pomsta, kniha, která je určena hlavně dětem. Moje ilustrace jsou spíše pro starší publikum, takže už ze stylistického hlediska to pro mě bylo nové a měla jsem z toho velký respekt, který stále přetrvává, protože co si budeme povídat, asi nejupřímnějším kritikem je právě dítě.
Ke kreslení se vrátila díky angíně, teď si jeho prostřednictvím plní sny.
Foto: archiv Denisy Klimentové
Co byste doporučila třeba mladým začínajícím ilustrátorům, kteří nevědí, kde a jak začít?
Hlavně být vidět. Sdílet svou práci na sociálních sítích, hledat na internetu a registrovat se na různé portály. Třeba jako je právě Pointa. Sama se v tomhle snažím pořád vzdělávat a vím, že se často doporučuje ukázat lidem i proces tvorby. To je pro mě velká výzva. Než je ilustrace hotová, často vypadá všelijak, například když postava nemá hotovou část obličeje a je bez vlasů. To chce podle mě hodně odvahy, tuto část tvorby sdílet.
Jak se vám jako knižní kolegyni líbí právě fungování Pointy?
Díky Pointě se mi splnil můj velký sen, v jehož splnění jsem upřímně kolikrát ani nedoufala, a to ilustrovat knihu. Dokonce ne jednu, ale rovnou čtyři. Nejen proto se mi fungování a princip Pointy víc než líbí. Spojuje spoustu kreativních lidí, kteří si pak můžou splnit svůj sen, ať už knihu napsat, nebo se na ní podílet.
Jsou ti tyhle sny blízké? Přidej se k Pointě. Ať už jako autor či autorka, nebo knižní kolega či kolegyně.
