Čtenáři v České republice – jak jsou na tom muži versus ženy?

Statistické výzkumy z let 2007, 2010 a 2013* ukázaly, že domácí knihovny jsou chloubou české čtenářské kultury. A to jak z hlediska rozšířenosti, tak i co do jejich velikosti, která roste se vzděláním, věkem a ekonomickým standardem. Každý třicátý Čech má doma dokonce více než tisíc svazků.

Muži versus ženy v knihách

Statistika odhalila i rozdíly mezi mužským a ženským čtením. Ženy čtou, v českém prostředí více než kde jinde, výrazně více než muži. Rozdílná je i skladba jejich četby: u žen má výraznější podíl beletrie, zatímco muži čtou více literaturu faktu. Ženy dávají přednost zejména příběhové beletrii, která během dlouhých večerů pobaví, potěší nebo prostě jen přeruší podzimně-zimní zamlženou šeď vyvolávající chmurné nálady.

V nakladatelství POINTA v tuto chvíli běží předprodej beletristické knihy, která potěší především ženské čtenářstvo, a to jak kvalitou jazyka, tak především dějem a povedenými ilustracemi.

V hlavě mi běží spousta nápadů, některé nechávám i uzrát, někdy je hned řeknu a jindy je předám jako brouka do hlavy někomu jinému. Jeden z nápadů teď realizuji. Jsem Nika Mišjaková a kromě toho, že se věnuji svému srdcovému projektu MINI HEROES a dalším jiným, tak nyní vydávám knihu Prosecco do žíly pomocí nakladatelství Pointa.

I když se roky věnuji řadě společensky prospěšným projektům a ceněným aktivitám, cítím, že moje chvíle přichází právě nyní s Pointou. Pomocí této internetové platformy jsem se rozhodla vydat své sepsané zážitky o tom, jak reálně vypadá seznamování lidí, kteří mají na zádech tři křížky. Jak vypadají „Tinder rande“ a taky jak jsme my holky občas pitomé.

To, a mnohem víc v knize autorka podává s nadsázkou a sarkasmem.

E-kniha, nebo papírová kniha?

Čtenáři, kteří prošli socialismem, dobře znají fenomén knižních čtvrtků. Jednotný distribuční den, který se zrodil už v 19. století, měl za cíl nastavit rovné podmínky mezi knihkupci, aby nedocházelo ke zvýhodňování. Dnes se tomuto pravidlu můžeme smát, nicméně z této organizační nouze vznikla kulturní ctnost, zdroj kulturního chlubení. Knižní čtvrtek se stal i znakem čtenářského hladu, který se měřil dobou strávenou ve frontě na knižní novinku. “Učekané” knihy pak nahradila doba internetu a myšlenka e-knih. Ty však zatím klasické papírové knihy nenahradily.

I u digitálního čtení jsou díky výzkumům vidět rozdíly mezi pohlavími. Ženy podle výzkumů vykazují menší náklonnost než muži, a to zejména ve čtení na různých přístrojích jako notebook, tablet, čtečka nebo chytrý telefon. Pointa je sice online nakladatelská platforma, to ale neznamená, že knihu nebude mít čtenář fyzicky v rukách. Pokusy na čtenářích, aby si koupili jen e-vydání knihy, se tedy nekonají. Naopak – čekají na ně klasické, voňavé knižní formy publikací.

Vytvořit knihu podle svého a netrýznit se čekáním na rozhodnutí nakladatelství?

Autorka Nika Mišjaková prošla procesem tvorby knižní prvotiny u Pointy. „Všechno jsem sepsala přesně tak, jak to na mě působilo a co jsem v těch chvílích cítila já. A to je to nejlepší, vydat tady můžete cokoliv – od historického románu až po komiks. Protože jedinými kritiky jste vy a čtenáři, kteří vaši knihu podpoří. Dřív jsem vlastně ani ambice napsat knihu neměla, ale nakonec jsem se do toho vrhla, protože knihu může napsat každý. A nemluvím jen o ambicích, ale i o financování. Já jsem se třeba rozhodla pro předprodej, kde mi pomáhá řada lidí a čtenářů.”

Nika komentuje celý proces zrodu knihy jako snadný a motivační. „Pointa mi s řadou věcí, jako je třeba předprodej nebo distribuce knihy pomocí e-shopu i kamenných knihkupectví pomůže. Pořád ale musím hodně věcí zvládnout sama – propagace knihy, šíření povědomí o ní nebo hledání schopných lidí, jako je fotograf nebo projekťák.  O to je to zábavnější zkušenost– člověk zjistí, co všechno vydání knihy reálně znamená, a to včetně dodržování termínů, technických věcí jako výběr mezi šesti typy vazby nebo spolupráce s celým knižním týmem, aby kniha vypadala tak, jak má”.

Kniha jako zboží, nebo nutnost?

Nedostatek knih zažila především nejstarší generace. Kupovat knihy rozhodně nepatřilo mezi běžné zvyky, naopak. Kniha byla vzácnost. Proto mnozí z této generace vyrostli v představě, že čtení a knihy jsou až věcí školy, kde se s ní také většinou poprvé potkali, a knihoven.

Situaci změnil přelom starého a novému režimu, který s sebou přinesl i záplavu knih. Stará generace nakupovala ve velkém, částečně ze strachu, že kniha brzy nebude k dostání. Dnes mají čtenáři k dispozici doslova moře knih, v němž je složité nalézt vodítko k “těm správným”. Pomáhá doporučení známých, blízkých nebo autorit. Nové tituly a autoři se však dostávají ke čtenářům jen složitě, nakladatelství sázejí zpravidla na jistotu autora, tedy na jistotu prodeje.

Noví autoři nemají svou cestu lehkou

V současné nabídce je prakticky nemožné kulturně absorbovat vše, co je na knižním trhu k dispozici. Přetlak, který způsobuje přesycenost, je proto velmi reálný – rozptyluje čtenářovu pozornost, knize zkracuje „regálový čas”, nakladatelům bere možnost a schopnost připravovat knihy klidněji a promyšleněji a autorům. Spisovatelům bere možnost vydat svou, možná velmi dobrou, knihu.

Dobrou zprávou je, že stále existují projekty, které dávají možnost a šanci novým autorům. Pointa je první vlaštovkou dávající prostor právě neznámým autorům, kteří mohou v budoucnu potěšit čtenáře. A právě čtenáři rozhodují o jejich úspěchu či neúspěchu během předprodeje knihy. Na své si přijdou milovníci cestopisů, oddechové literatury, nebo třeba vyznavači komiksů.

Odvážní musejí být nakladatelé i čtenáři

Čtyři generace českých čtenářů si rozhodně zaslouží nové přístupy a možnosti na knižním trhu. Rozhlasová generace (65+) prostě Viewegha číst nebude**, televizní generace (45-64 let) stále nemá důvěru v současnou knižní domácí produkci a nejeví o ni zájem, počítačová generace (25-44 let) dosud hoří potterománií, kterou po dlouhou dobu nic nenahradilo a internetová generace (15-24) tvrdě potírá povinnou literaturu a stále čeká na knižní obrození.

Před nakladateli proto stojí velký úkol – rozšíření knižních titulů o nové autory. Po čtenářích se na oplátku žádá ochota a odvaha dát novým autorů šanci, třeba právě v předprodeji. A možná se pak generace českých čtenářů rozšíří o další knihomoly…


* Kvantitatitvní statististické výzkumy: Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztahy ke knize (2007)
Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztahy ke čtení (2010)
Překnížkováno.  Co čteme a kupujeme (2013)
** s. 374 – Česká čtenářská republika, Generace, Fenomény, Životopisy. Jiří Trávníček, Host, Brno 2017