Knihu bez ilustrací si podle vlastních slov nedokázal autor Bílého Afričana Daniel Valchovník představit. Volba ilustrátora pro něj tak byla při přípravě cestovatelské autobiografie klíčová. Na platformě Pointy narazil na Barboru Žižkovou, se kterou si plácli. Právě ona má „na svědomí“ nejen vnitřní ilustrace, ale i obálku, celkovou grafiku knihy a návrh sazby. Proč se Daniel rozhodl oslovit právě Báru? Jak spolu komunikovali při tvorbě ilustrací v době covidu a jak oba hodnotí výsledek své práce? O tom a dalších zajímavých tématech se rozpovídali v tomto rozhovoru.
Kdy a jak vznikl nápad vydat knihu o vašich zážitcích z Afriky?
Nápad vznikl před více než deseti lety. Mnoho známých mi říkalo, že mám o svých životních a cestovatelských zážitcích napsat knihu. Jenže nikdy jsem nenašel čas = výmluva :). Ale vážně, nevěděl jsem, jak přesně psaní knihy uchopit, a v neposlední řadě jsem potřeboval svůj silný životní příběh do určité míry vstřebat a postupem času získat i určitý nadhled.
Vhodná chvíle přišla s covidem a se zavřením hranic v březnu 2020. Pracuji v cestovní kanceláři a v tu dobu se přestalo úplně cestovat, našel jsem na sebe najednou daleko více času a přemýšlel, jak ho plnohodnotně využít. Během čtrnácti dnů jsem měl jasno a konečně začal s intenzivním sepisováním svých životních zážitků. Od pondělí do pátku osm a více hodin denně. Psaní se mi na více jak půl roku stalo novým zaměstnáním na plný úvazek.
Obálka knihy Bílý Afričan: Bída a lesk svobody. O všem, co je na ní vyobrazeno, se dočteš níže v textu.
Proč jste se rozhodl vydat knihu právě s Pointou?
Nejen myšlenka napsání knihy, ale i to, že si knihu de facto mohu tvořit od začátku do konce sám, byla pro mě další velkou výzvou. Pointa mi umožnila se při realizaci projektu angažovat více, než by tomu bylo u klasického vydavatelství. Mohl jsem si vybrat kolegy, kteří na knize budou spolupracovat, společně se s nimi dohodnout na odměně za vykonanou práci a řešit všechny věci spojené se vznikem knihy.
Sám jsem si určil, kolik bude mít kniha stránek, kolik bude vytištěno kusů, jestli bude černobílá, nebo barevná a jakou bude mít obálku.
Velkou výzvou byl crowdfunding. Peníze na vydání knihy a veškerou práci, která s ní souvisela, jsem musel sehnat sám prostřednictvím sponzorů, ale i svých přátel a dalších lidí, kterým jsem svůj projekt představil, a ti mu dali důvěru tím, že knihu finančně podpořili. Nakonec se vybralo o 15 000 Kč více, než bylo potřeba. Díky tomu bylo možné vydat knihu dvoubarevnou s pevnou vazbou. Získal jsem i předběžné a důležité informace o tom, jaký může být o knihu zájem. Nad jinou možností, jak vydat knihu, jsem neuvažoval. Měl jsem od začátku jasno, že budu spolupracovat právě s Pointou a kniha mi určitě vyjde. Nepochyboval jsem ani na chvíli.
Měl jste od začátku i konkrétní představu o ilustracích?
Do jisté míry mě mrzelo, že v knize nebudou mé fotografie, jelikož jich mám ve svém archivu přes 55 tisíc, důvodem jejich vynechání byly podstatně vyšší finanční náklady na tisk.
Když padlo rozhodnutí, že bude kniha bez fotek, věděl jsem, že bude vhodné, aby každá kapitola měla svoji vlastní celostránkovou ilustraci. Nechtěl jsem na tom vůbec šetřit.
Přímo přes platformu Pointy jsem našel ilustrátorku Barboru Žižkovu, která měla skvělé reference a již v minulosti měla zkušenosti s ilustracemi jiných cestopisných knih.
Bára Žižková při práci na ilustracích. Zdroj: archiv autorky
Jak probíhala dohoda na vaší spolupráci?
Nejprve mi přišel zprostředkovaný e-mail od Pointy s nabídkou spolupráce, který je vždy trochu tajemný a člověk nikdy neví, jestli z ní něco nakonec něco bude. Obratem jsem se Danovi ozvala s otázkami na jeho projekt a co by ode mě potřeboval. Po jeho odpovědích a první osobní schůzce mě Bílý Afričan opravdu zaujal a dohodli jsme se na prvních ilustracích.
Věděl jste hned od začátku, že budou Bářiny ilustrace pro vaši knihu to pravé?
Měl jsem své vnitřní tušení, že ano. Společně jsme se setkali u dobrého japonského čaje, vykládali si o cestování, Japonsku a Asii, kde Bára žila, ilustrovala, průvodcovala, i o Africe, kde jsem žil. A během dvou hodin si řekli, jaká je má a Bářina představa o ilustracích.
Do tří týdnů vznikla obálka knihy, která se dle mého názoru mimořádně povedla a velmi zaujme. Vystihuje pět stěžejních příběhů knihy. Na obálce je vyobrazena sopka Popocatépetl v Mexiku, která v době, kdy jsem po Střední Americe ve svých jednadvaceti letech cestoval, vybuchla. Dále jsou na obálce kuřata, která vyzobávají bezcenné zimbabwské dolary. Kuřata jsou symbolem drůbeží farmy, kterou jsem ve třiadvaceti založil ve východoafrickém Mosambiku. Zimbabwské dolary odkazují na mou další životní etapu v době, kdy v zemi probíhala obrovská hyperinflace a já se stal v životě poprvé a naposledy biliardářem. Pod sopkou je nakresleno největší dopravní letadlo světa Airbus A380, ve kterém jsem nalétal desítky tisíc kilometrů a na palubě zažil mnohé. Na zadní straně obálky je moje bývalá žena, se kterou jsem se v Africe seznámil právě při vystupování z letadla a později ji dostal do České republiky.
Další kroky ohledně ilustrací jednotlivých kapitol jsme již řešili po e-mailech nebo po telefonu. Scházet se kvůli všem zákazům tehdy moc nešlo. V žádném případě nás to ale negativně neovlivnilo. S ilustracemi jsem mimořádně spokojený, a pokud bych se někdy rozhodl napsat další knihu, určitě Báru znovu oslovím. Momentálně se kniha překládá do anglického jazyka a s Bárou budeme určité věci řešit společně.
Ilustrace k páté kapitole knihy.
Co vy, Báro, jaké byly vaše první myšlenky ohledně spolupráce s Danem?
Měla jsem radost, že mám možnost realizovat další knížku o cestování. Věděla jsem, že Dan má mnoho zkušeností z cestovního ruchu, napsal několik článků a vede vlastní cestovku. Tak mě zajímalo, jaký se za tím vším schovává příběh, a něco mi říkalo, že to bude opravdu neobyčejná spolupráce. Přípravy začaly velmi rychle a během pár týdnů po schůzce už jsem kreslila první návrhy.
Jak dále probíhala vaše spolupráce? Ilustrace v knize jsou barevně specifické (oranžová, černá, bílá), kdo přišel s tímto konceptem?
Vždy se snažím s autorem knihy co nejvíce mluvit a poznat jeho příběh, abych mohla do obálky a ilustrací vtisknout osobitost. Kvůli tomu jsme se s Danem sešli osobně a vyměnili si celou řadu e-mailů. Protože jsem knize nedělala jen obálku a vnitřní ilustrace, ale také grafickou úpravu a návrh sazby, vzájemné komunikace bylo opravdu hodně. Zrovna jsem počítala všechny naše e-maily, vyměnili jsme si jich více než 170!
Kniha se dá zpracovat různě, autoři často volí černobílou variantu, která není tak nákladná. Zprvu jsem začala kreslit ilustrace také černobíle. Upřímně už přesně nevím, jestli se na možnosti barev ilustrace zeptal první Dan, nebo jsem mu to stihla shrnout já. Rychle jsme se ale shodli na tom, že použít černou a jednu přímou barvu bude knize opravdu slušet.
Oranžovou jsme zvolili, protože je to teplá barva, která knihu zvýrazní, a také už byla použita na obálce, takže do sebe vše hezky zapadalo. Původně jsme diskutovali o červené, ale u některých ilustrací by působila zbytečně drasticky.
Ilustrace opravdu krásně vynikly, nicméně jejich příprava pro tisk tohoto druhu je docela náročná a vyžaduje vyšší znalosti polygrafie a práce s tiskovými daty. Kromě samotného kreslení to tak znamenalo mnoho hodin další práce. Musím ale říct, že jsem se mnohé naučila, a výsledek určitě stojí za to.
Autor knihy Dan Valchovník zobrazený na jedné z ilustrací Báry Žižkové v knize.
Ke každé kapitole v knize je jedna ilustrace. Báro, která z nich vám dala nejvíc zabrat?
Zajímavé bylo, že oproti jiným autorům Daniel nechtěl, abych si přečetla celý rukopis knihy, kterou jsem měla ilustrovat. Vždy mi poslal jen krátký úryvek z dané kapitoly, abych si mohla udělat základní představu, ale nikdy ne celý příběh. Mně to nicméně vyhovovalo, protože jsem pomalý čtenář a hlavně jsem mohla pracovat na základě pocitů a dojmů, které mi Daniel sám předal svým popisem, a já si nevytvořila vlastní závěry čtením knihy. Tohle je pro mě vždy velmi důležité, aby ilustrace předávaly pocity a zážitky autora z daných situací. Já mu je pomáhám předat pomocí stylizace, barevnosti a symboliky.
S žádnou z ilustrací jsem neměla vyloženě problém. Některé ale bylo potřeba několikrát upravovat, než jsme se společně dohodli na tom, jak by měly finálně vypadat. Jedna z nich byla třeba kapitola 6, „Afrika se mě pokouší zlomit“. Chtěla jsem útěk přes hranice nakreslit víc abstraktně, symbolicky. Několikrát jsem návrh upravovala, když chtěl Daniel některé části jinak. Netrvalo to ale dlouho a nakonec jsme se shodli a vyšla z toho opravdu zdařilá a silná kresba.
Ilustrace k šesté kapitole knihy, která dala Báře „nejvíc zabrat“.
Dane, byla naopak nějaká ilustrace, o které jste měl pochybnosti, chtěl ji změnit?
U dvou ilustrací jsem měl drobné pochybnosti, vše jsme s Bárou společně konzultovali a finální výsledek je skvělý. Všechny ilustrace plně vystihují každou z jednotlivých kapitol a celý životní příběh, který se skutečně stal. Veškerá spolupráce byla vždy o komunikaci. Pokud jsem měl pocit, že ilustrace může být i jiná, Bára ilustraci předělala nebo mě přesvědčila, že by ji ponechala, případně jen lehce upravila.
Jak byste jako autor zhodnotil spolupráci s Bárou na knize Bílý Afričan?
Se spoluprací s Bárou jsem byl maximálně spokojený. Důležité a zásadní pro nás určitě na začátku spolupráce bylo setkání. Tam jsme si řekli co a jak a více se poznali. Od začátku mezi námi panovala maximální důvěra a nadšení pro práci. Výsledek musí posoudit již samotní čtenáři.
Dan Valchovník při podepisování své knihy.
Dane, co byste doporučil autorům, kteří se na platformě Pointy chystají najít ilustrátora pro svou knihu?
Doporučil bych projít si reference jednotlivých ilustrátorů, které na Pointě jsou, a zjistit si, na co je ilustrátor zaměřený, specializovaný. Výrazně vám to zjednoduší celý proces. V žádném případě bych na ilustracích nešetřil. O tom jsem měl jasno na začátku. I proto jsem se rozhodl, že do ilustrací půjde oproti jiným cestopisným knihám, které v Pointě vyšly, více finančních prostředků. Měl jsem i dobrý pocit, že mohu dát talentované ilustrátorce prostor se realizovat a vydělat něco navíc. Kvalitní ilustrace, které vystihují příběh, dělají knihu knihou, za sebe jsem o tom přesvědčen. Bez ilustrací si svoji knihu nedokážu vůbec představit.
Báro, co byste doporučila vy ilustrátorům registrovaným na Pointě na základě dosavadní zkušenosti s našimi autory?
Dan si mě vybral i díky přehledné komunikaci a pomoci s prováděním příprav knihy. Myslím si, že je důležité klienta řádně provést procesem a být v určité fázi flexibilní a naslouchat. Mám zkušenost, že si autoři pak rádi nechají poradit, protože je vidět, že věcem rozumíte a na jejich názoru a knize vám záleží stejně jako jim. Pro každého autora je první kniha velká věc a já se snažím, aby měli prostor se ke každé věci vyjádřit a poskytli mi svůj pohled na věc. Já pak přijdu s různými nápady, jak jejich osobitost do knihy otisknout po výtvarné stránce. Nic ale nefunguje jedno bez druhého je to o vzájemném pochopení a důvěře a takovéhle navazování vztahů mě v mé práci moc baví. Nebojte se oslovovat autory knih, které vás zajímají a které byste rádi ilustrovali! Překvapivě často vám chtěná spolupráce může vyjít.
