O tom se rozpovídali Jakub Marek, autor knihy Podzemí slov, a Luboš Hejda, který napsal Vendettu v Bransonu. Oba autoři prošli na podzim 2021 úspěšně 30denní crowdfundingovou kampaní na Pointě, knihy jim vycházejí letos na jaře. V rozhovoru s Pointou sdílejí, co jim při předprodeji (ne)fungovalo, co je překvapilo i co by udělali jinak. Pokud se rozhoduješ, jestli jít do crowdfundingu na Pointě, nebo už jsi v přípravě na kampaň, nech si poradit od těch, kteří už celým procesem sami prošli.
Obě knihy jsou žánrem odlišné, ale jedno mají společné. Zaujaly v crowdfundingu dostatek přispěvatelů a brzy se na ně můžeme těšit v knihkupectvích. Představíte nám je?
Luboš: Vendetta v Bransonu je hororový příběh, flasher. Chtěl jsem jím vzdát hold všem legendárním filmovým hororům, jako je Pátek 13., Vřískot, Halloween a podobně.
Jakub: Podzemí slov je knížka o češtině, kterou jsem vystudoval a živím se jí. Objevíte v ní taje často používaných slov a možná v tom všem najdete i paralely s životem jako takovým.
Jak jste se dozvěděli o Pointě a proč jste se rozhodli vydat svoji knihu právě s námi?
Jakub: Inspirovala mě Martina Hudečková, která právě na Pointě vydala svoji knížku Tvůrčí restart a na Pointě zároveň figuruje jako korektorka (teď dělá korekturu i mně). U ní jsem viděl, že to jde a funguje a je to docela i zábavná věc, to mě inspirovalo k tomu, zkusit to také.
Luboš: Já jsem se o Pointě dozvěděl přes kamarádku Stacy Farskou, která měla na Pointě jako začínající autorka také svou kampaň, ale nebyla bohužel úspěšná. Já jsem si ale řekl, že to zkusím a uvidíme, třeba mi to vyjde.
Jak dlouho před spuštěním na platformě Pointy jste o předprodeji knih informovali svou komunitu podporovatelů, fanoušků a dalších potenciálních čtenářů?
Jakub: Rodině a nejbližším přátelům jsem o tom řekl ve chvíli, kdy jsem se sám rozhodl. Byli o tom informováni hned a tuhle informaci dál šířili, což si myslím, že hodně pomohlo. Širší veřejnosti jsem to začal komunikovat zhruba měsíc před spuštěním crowdfundingu. Šlo třeba o známé, se kterými se tak často nevídám, nebo přátele na Facebooku. Ti tuhle informaci pak také sdíleli a šířili. Měsíc dopředu za mě byl ideální, chce to začít lidi připravovat a na sítě dát aspoň jeden příspěvek za měsíc. Určitě by nebylo dobré nechat to úplně na poslední chvíli.
Luboš Hejda si pro předprodej vytvořil na Facebooku událost, kam své přátele pozval.
Jaké byly reakce okolí, museli jste vysvětlovat, co to je crowdfunding? Věděli lidé vůbec, o co jde?
Jakub: Bylo to potřeba vysvětlit v podstatě všem. Pojem crowdfunding není až tak běžný. O čím starší lidi šlo, tím bylo vysvětlování důležitější. Na druhou stranu si myslím, že nebyl až takový problém to lidem objasnit. Srovnával jsem to s předprodejem. To, že si knížku předplatí, to pochopil vlastně každý.
Luboš: Mám stejnou zkušenost jako Jakub. Je třeba spoustě lidem vysvětlovat, o čem crowdfunding vlastně je. Doteď se mě spousta lidí ptá, kdy ta kniha bude. A já jim vysvětluji, že napřed musí proběhnout práce knižních kolegů (redakce, korektura, grafika, sazba…). Je tam toho spousta, co se musí udělat, a to si ti lidé často neuvědomují. Ale nakonec mám vesměs reakce, že si na knihu rádi počkají.
Jakub: Mně se třeba i spousta lidí ještě před Vánoci ozvala, kde že je ta kniha, že ji chtěli dát někomu jako vánoční dárek. Nicméně to datum vydání jsem se snažil jasně komunikovat a dodnes na webu Pointy je. Zpětně mě napadá, že se na knihu dal vystavit a poslat dopředu třeba dárkový poukaz.
Oba jste byli v kampani velmi úspěšní. Pojďme se podívat na to, jak jste na ni šli a jaké jste používali komunikační kanály. Co se vám osvědčilo a co naopak ne?
Luboš: Když jsem se rozhodoval, chtěl jsem jít cestou online i offline komunikace, ta kombinace mi přišla nejvhodnější.
Co se týče offline komunikace, vůbec se mi neosvědčily letáčky, které jsem dal do knihoven, obchodních center… Možná by se to osvědčilo u mě v práci, pracuji totiž na základní škole a napadlo mě dát letáčky třeba všem rodičům na třídních schůzkách. Bohužel s tím ale měla kvůli tématu knihy problém paní ředitelka. Možná že kdyby to byla poezie, měl bych s tím úspěch.
Zaměřil jsem se tak hlavně na online komunikaci. Jsem součástí několika spolků, oslovil jsem i známé a komunitu, která mě sleduje díky malbě obrazů… Ty byly i v odměnách, spousta lidí si je vzala. Sehnal jsem i jednoho sponzora, který tematicky korespondoval s tématem.
Většina podporovatelů byli lidi sledující na Facebooku mou uměleckou tvorbu a další přátelé na Facebooku, kterých mám na profilu přes tisíc. Obepisoval jsem, koho jsem mohl, vysvětloval, zaháčkoval, i u těch, které jsem třeba dobře osobně neznal. Byl to maraton, takových 50 až 60 konverzací denně. Ale pomohlo to opravdu nejvíc.
Jeden z příspěvků Jakuba Marka na jeho instagramovém účtu Podzemí slov.
Jakub: Já jsem si na Facebooku vytvořil přímo i stránku, nekomunikoval jsem pouze na soukromém profilu. Se stránkou knížky na Facebooku i Instagramu mám v plánu i dál pokračovat, hodí se to, protože to moje téma je takové nevyčerpatelné. Tématem se dá zabývat dál i mimo rozsah knihy.
Přišlo mi dobré oddělit osobní komunikaci od té veřejnější, protože knihu jsem chtěl nabídnout právě i lidem, které tolik neznám. A na té stránce pak nemusí číst nějaké moje soukromé věci.
Další věc, která se mi osvědčila, byly maily. To je takový kanál, který možná nezní moderně, ale rozhodl jsem se na něj zaměřit. Dopředu jsem si navrhl texty jednotlivých mailů pro různé cílové skupiny a připravil si seznam kontaktů. Jakmile začal předprodej, rozeslal jsem je. Lidé ty maily četli průběžně, byla tam vidět odezva. Tento kanál bych doporučil, je to jednoduché, a přitom to může hodně pomoct.
Využili jste nějak více i offline komunikaci?
Jakub: Měl jsem taky nějaké letáčky jako Luboš, pár firem je u sebe vyvěsilo, ale nemám úplně zpětnou vazbu, takže nevím, jak moc to pomohlo.
Luboš: Přesně tak, je to velmi těžko měřitelné.
Bylo něco, co vás během kampaně překvapilo v tom smyslu, že jste si mysleli, že to (ne)bude fungovat, a stal se opak?
Jakub: Já jsem si ještě připravil tiskovou zprávu, kterou jsem rozeslal lokálním novinářům. Myslím si, že tohle regionální cílení je super, pokud tedy není člověk z Prahy, tam je to pro autory určitě těžší. Ale na malém městě si myslím, že se to vyplatí. Takže jsem TZ postavil na tom, že jsem lokální autor, chci vydat knihu a žádám o podporu. Překvapilo mě to oběma směry. Co se týče lokálních deníků, tam nebyla odezva žádná i přesto, že jsem si myslel, že by je to mohlo zajímat. Ale ozvali se mi z regionálního Českého rozhlasu. To se hodně vyplatilo, protože jsem ve vysílání mohl hodinu o knížce a jejím předprodeji mluvit. Takže tohle bych určitě doporučil.
Luboš: Já souhlasím, že není co ztratit. Ale moje zkušenost byla spíše negativní, regionální knihovna ani město se mi zpátky neozvaly.
Jakub Marek v Českém rozhlasu Vysočina. Rozhovor s ním najdeš tady.
Zkoušeli jste se vydat cestou autorských čtení, ať už online, nebo offline?
Jakub: Já to nezkoušel.
Luboš: Ani já ne. Viděl jsem právě u Stacy Farské, že autorská čtení online zkoušela, ale neměla tak velký dopad.
Co spolupráce s influencery, kteří se nějakým způsobem ztotožňují s tématem knihy? Vidíte ji jako vhodnou možnost pro předprodej?
Jakub: Proč ne? Myslím, že záleží na konkrétní domluvě podmínek, ale v kampani jsem této spolupráce nevyužil.
Luboš: Já si taky myslím, že to je dobrá věc. Já oslovil několik influencerů na Instagramu. Jde hlavně o to, kolik mají na propagaci knihy času a jestli to chtějí udělat za finanční odměnu, výtisk apod. Nevýhoda je, že tam opět nemáte zaručený výsledek.
V předprodeji často hrají roli vyšší příspěvky od sponzorů, kteří pomohou crowdfunding dotáhnout do zdárného konce. Měli jste sponzory? Koho a jak jste oslovili?
Luboš: Oslovil jsem Filmové muzeum, které má pobočky v Praze, Kroměříži a Kutné Hoře. Znám se díky Facebooku (ani ne osobně) s majitelem, který se rozhodl mé knížce pomoct, byla tam tematická shoda.
Další vyšší částky byly spojeny s odměnami s obrazy a jmenovitým poděkováním v knize. Pro tyto přispěvatele mám navíc připravené takové menší překvapení.
Jakub: Já jsem nikoho, aby se stal sponzorem knihy, neoslovil. Ale objevily se nějaké firmy, které využily odměnu poděkování v knize + prostor v knize.
Pak se vyskytlo několik lidí, kteří si koupili větší balíčky knih. To se stalo bez nějakého mého přičinění, ale jsem za to rád.
Jak jste vnímali předprodej, když běžel, a jak ho vnímáte zpětně? Je něco, co byste změnili / udělali jinak?
Luboš: Já bych asi nic neměnil. Musím říct, že to byl mazec. Já jsem si dokonce každý den vypisoval, kolik mám vybráno a kolik mi v kampani přibylo. Byl to stres, adrenalin, výzva…
Jakub: Já jsem se napřed bál, že to nikoho nebude zajímat, že knížku podpoří málo lidí. To se naštěstí rychle vyvrátilo. Nicméně kdybych do toho šel znovu, tak ten strach bude stejný.
Co odměny? Myslíte, že jste je měli dobře nastavené?
Luboš: Já jsem si dělal velký průzkum odměn u ostatních předprodejů na Pointě, tam jsem bral inspiraci. Jsem rád, že mi pak dost pomohla moje redaktorka, kterou jsem našel na Pointě. Ona se mnou o odměnách diskutovala, určitě by se měly odvíjet i od tématu a žánru knihy. Myslím, že jsem je měl nastavené dobře, zpětně bych neměnil.
Jakub: Já bych taky asi neměnil. Ale rád bych řekl, co se mi osvědčilo. Šlo o takové jednoduché věci. Měl jsem tam třeba odměnu veršované věnování v knize. Je to taková „blbost“, ale bylo to velmi rychle vyprodané. Bylo to dražší než samotná kniha, přitom o tuhle odměnu byl větší zájem. Takže bych doporučil vymyslet si takový nějaký vtip, který nic nestojí.
Je něco, co byste doporučili/vzkázali autorům, kteří crowdfunding na Pointě zvažují nebo už jsou v přípravě na předprodej?
Luboš: Určitě se toho nebát, protože to pak stojí za to. Na začátku to byly popsané stránky ve Wordu, ale když mi teď přišla finální sazba, tak už to vypadá opravdu jako knížka. Za to ten crowdfunding stál. Takže vydržet a nebát se toho.
Jakub: Já souhlasím, navíc není co ztratit. I kdyby to nevyšlo, lidem se vrátí peníze, kterými přispěli, a jede se dál. Takže proč to nezkusit.
