Cestování jim otevřelo dveře nejen k podnikání. Teď o svém životě vydali knihu s Pointou

7. 4. 2021 — Čtení na 9 min

cestování

Lukáš Matějček je majitelem značky kožených výrobků Bagind a o své cestovatelské zážitky se dělí v knize Dobrodruh z paneláku. Daniel Valchovník vlastní cestovní kancelář Metatour a s Pointou vydal knihu Bílý Afričan: Bída a lesk svobody. Co mají tito dva muži společného? Jak cestování ovlivnilo jejich životní směr i uvažování? A co je přivedlo až k napsání a vydání vlastní knihy? To si můžeš přečíst v přepsaném dvojrozhovoru, který nedávno proběhl na sociální sítí Clubhouse.

Kam vedly vaše první cesty za hranice a kolik zemí už jste stihli v životě navštívit?

Dan: Navštívil jsem celkem 136 nezávislých zemí. Moje první cesta do zahraničí proběhla v mých 15 letech. Tenkrát jsme se vydali s partou kamarádů na kole na Slovensko a do Maďarska. Další roky jsme tradici cyklovýletů drželi a podívali se do dalších evropských zemí. V devatenácti jsem odletěl na tři měsíce do Jižní Ameriky a později na rok a půl do Afriky.

Lukáš: Já jsem byl odhadem ve více než 40 zemích. První cestu jsem uskutečnil, když mi bylo osmnáct. V té době jsem se sám vydal stopem z Ostravy do Íránu, zabralo mi to 21 dní. Moje nejdelší „cesta“ pak trvala téměř půl roku, který jsem strávil v Indii a Nepálu.

Daniel Valchovník před letištěm v Praze. Zdroj: archiv autora

Jaké jsou vaše nejsilnější a nejzajímavější zážitky z cest?

Dan: Pro mě byl nejzajímavějším zážitkem výbuch sopky Popocatépetl v roce 1997. Ve 4 tisících metrech nad mořem jsem zažil výbuch a následně byl evakuován štábem americké televize. Nejhorší zážitek jsem zažil při podnikání v Africe, kdy jsem musel opustit Zimbabwe kvůli nepokojům a vyhánění bílých farmářů. Po návratu do země v roce 2008 se svou manželkou (mimochodem Zimbabwankou) mi bylo smutno při pohledu na lidi bez práce a všudypřítomnou beznaděj. V té chvíli jsem si uvědomil, jak dobře se máme v Česku.

Lukáš: Můj nejsilnější zážitek bych nazval takovým výbuchem vlastní naivity a hlouposti. Hned při mé první cestě do Íránu v osmnácti, kdy jsem o světě téměř nic nevěděl, mě zatkli. Po pouhých 12 hodinách v zemi mě okradl taxikář a následně mě zadržela policie, protože mi nerozuměli a mysleli si, že jsem špion. Propustili mě teprve potom, co přišla překladatelka a celá věc se vysvětlila. Tenkrát mi nezůstalo skoro nic, jen oblečení, co jsem měl na sobě, pas a foťák. Ale zároveň jsem si po tom incidentu uvědomil spoustu věcí. Původně jsem se na cestu vydal z trucu, protože mi ostatní říkali, že to nedám. Po téhle zkušenosti jsem ale změnil své hodnoty i styl cestování. Došlo mi, že k životu člověk moc nepotřebuje, že důležitá je hlavně svoboda a zdraví.

Lukáš Matějček při cestě po Ugandě a Rwandě začátkem roku 2020. Zdroj: archiv autora

Jak si vybíráte destinace, kam jezdíte? A jak jste prožívali loňský rok, který cestování kvůli koronaviru vůbec nepřál?

Dan: Mým cílem je procestovat všechny nezávislé státy světa. Proto si primárně vybírám země, kde jsem ještě nebyl. Pak jsou samozřejmě místa, na která se rád vracím, třeba s rodinou. Cestování je pro mě jak koníčkem, tak i prací, mám totiž cestovní kancelář. Část mých cest nemá s byznysem nic společného, na některá místa ale jezdím proto, že je pak chci nabídnout i svým klientům a mít je prověřená.

Rok 2020 pro mě byl dramatický. Krátce před vypuknutím pandemie v Česku jsem se začátkem března vrátil z Indonésie. Měl jsem samozřejmě naplánované i další cesty na celý rok a koupené letenky do několika dalších destinací, třeba do Indie, Tádžikistánu nebo Bhútánu. Plánoval jsem strávit i měsíc v Oceánii. Kvůli situaci okolo koronaviru jsem se pak ale už za celý rok nikam nepodíval.

Lukáš: Já si destinace vybírám hlavně na základě exotiky. Nezajímají mě třeba moc památky, ale daleko víc styl života lidí na místě. Čím odlišnější je od našeho, tím je pro mě návštěva dané země zajímavější. Dopředu si navíc obvykle příliš nezjišťuju podrobnosti, jak všechno v dané zemi funguje. Většinou si naplánuju delší cestu a pak si udělám i delší pauzu. V tomto ohledu mě tak pandemie příliš neovlivnila. Začátkem roku jsem stihl nějaké cestování a pak už jsem stejně nikam jet nechtěl. Akorát mě štvalo, že jsem se nemohl podívat do Indie na výrobu našich kožených produktů.

Dan Valchovník a strom života v Bahrajnu. Zdroj: archiv autora

Jakou destinaci byste doporučili cestovatelům začátečníkům?

Lukáš: Já bych doporučil Balkán, země jako Srbsko, Bosna nebo Rumunsko… Není to tak daleko, ale život tam mi přijde dost odlišný od toho našeho. Pro mě i moje známé to byla zajímavá zkušenost.

Dan: Z exotických/odlišných destinací bych doporučil Mexiko. Sám jsem tam byl, když jsem téměř neuměl španělsky. Strávil jsem tam měsíc a půl a oblíbil si tamější lidi, jídlo, architekturu, hudbu… Mexiko se stalo mou srdeční záležitostí. Zajímavých zemí (nejen) pro cestovatele začátečníky je ale celá řada, za zmínku stojí třeba i Etiopie, kde podle mě žijí jedni z nejmilejších lidí na světě. Letenky se dají pořídit za dobré ceny a i na místě je levno.

Lukáš Matějček s jedním z kožených výrobků značky Bagind. Zdroj: archiv autora

Cestování vás oba přivedlo k vlastnímu podnikání. Čemu se věnujete a jak na váš byznys dopadla koronakrize?

Lukáš: Po maturitě jsem se vydal do Indie. Když jsem byl v Radžasthánu, objevil jsem Denise, jehož rodina se dlouhodobě zabývá kožedělnou výrobou. Nechal jsem si od něj ušít batoh, který jsem dva roky nosil. Až jsem si řekl, že bych chtěl podobné batohy dostat mezi další lidi v Česku. Inda jsem kontaktoval a pomalu rozjel byznys. V Česku vymýšlíme design kožených výrobků, které Indové vyrábějí.

Epidemie koronaviru Bagind zpomalila, do konce června jsme totiž nemohli z Indie dovézt žádné výrobky. Za nějaký čas jsme zboží vyprodali a kolem 800 zákazníků muselo na své objednávky čekat. Vzpamatovali jsme se až koncem srpna. Byly to perné chvíle, ale zvládlo se to a zároveň nám to ukázalo mezery a potenciál zlepšení do budoucna.

Dan: Na mě jako majitele cestovní kanceláře koronakrize tvrdě dopadla, oblast cestovního ruchu patří k nejpostiženějším odvětvím. Vypuknutí pandemie a následná opatření pro mě byly šok. V Metatour jsem měl spoustu klientů s naplánovanými cestami. Dostal jsem se do obrovských problémů kvůli zadržování leteckými společnostmi a podobně. Dramaticky nám klesl obrat. Prosinec a leden pomohly, ale od února se to restrikcemi vlády opět zhoršilo. Cestovku se snažím udržet, ale uvidím, co bude dál. Na začátku jsem po pravdě nečekal, že se to potáhne tak dlouho. Situace ale přinesla i pozitivum, čas jsem využil na psaní knihy, která vyšla letos v březnu.

Knížka Dobrodruh z paneláku s věnováním od autora Lukáše Matějčka. Zdroj: Pointa, Michaela Šedová

Jak vznikl nápad vydat o svém příběhu vlastní knihu? Koho a proč zaujme?

Lukáš: Hned po prvních hodinách stopování v osmnácti jsem začal psát deník. Zážitky z cest jsem zapisoval nejen do něj, ale sdílel jsem je i na blogu a Facebooku. Ohledně vydání knihy jsem si ale nebyl úplně jistý, došlo k tomu až po téměř sedmi letech od prvního napsaného slova. Impulz přišel, když mě oslovila Pointa. Poskytl jsem rukopis a čekal na feedback. Když jsem dostal pozitivní zpětnou vazbu, rozhodl jsem se knihu zkusit vydat. V tu chvíli jsem totiž věděl, že má určitou kvalitu, a navíc jsem si řekl, že některým lidem třeba udělá radost. 

Dobrodruh z paneláku je částečně autobiografický román. Je to vyprávění mladého kluka, který čtenářky a čtenáře nepoučí o památkách, počtu obyvatel ani náboženství v různých zemích. Zato ale přináší autentické a zajímavé zážitky, které se mi za hranicemi přihodily a přivedly mě až k vlastnímu podnikání.

Dan Valchovník při podepisování prvních výtisků své knihy. Zdroj: Pointa, Michaela Šedová

Dan: Pro mě byla impulzem k sepsání a vydání knihy, jak už jsem zmínil, koronavirová epidemie. Kamarádi mi dlouhodobě říkali, že bych měl svoje zajímavé zážitky vydat knižně. Léta píšu do časopisů a přispívám na různé cestovatelské portály, ale o vlastní knize jsem nepřemýšlel. Když jsem se vzpamatoval z prvotního šoku ohledně situace způsobené covidem, rozhodl jsem se ale udělat si radost a knihu přece jen sepsat. U psaní jsem trávil spoustu času, stejně jako Lukáš jsem vycházel hlavně ze svých zápisků z cest.

Bílý Afričan: Bída a lesk svobody vyšel v březnu. Jde o autobiografický cestopisný román, který prolíná 30 let cestování a byznysu. Popisuje mé zážitky a zkušenosti spojené s cestováním od úplného počátku až do současnosti. Osloví všechny, kteří mají rádi cestování, Afriku, ale i drama a překvapení.