Imaginární psí plemena začala kreslit před dvěma lety. Začalo to kolií a její vybájenou sestrou „koulií“. Pak přicházely další a další nápady… Až vznikl Psí atlas. Na Pointě vyšel letos v červenci. Ilustrátorky a vystudované zooložky jsme se ptali, jak se jí kniha tvořila a jestli chystá pokračování.
Text: Marie Barvínková
„O Pointě jsem se dozvěděla náhodou na sociálních sítích. A vlastně to nebylo žádné těžké rozhodování,“ říká Anna Vosolsobě. Psí atlas, ve kterém posbírala skutečná i vymyšlená plemena, už měla tehdy připravený a zajímala se o možnosti vydání knihy samonákladem. Zafinancovat ji chtěla na některém z klasických crowdfundingových portálů.
Pointa ovšem měla výhody, které ji přesvědčily: „Jednak v hledání kolegů, jednak v zaměření právě jen na knihy.“ Na platformě objevila obě knižní kolegyně. Petra Kamlachová se pustila do redakce a korektur, grafická úprava a sazba knihy pak byly úkolem pro Johanu Kratochvílovou. „Vybírání nebylo nijak složité. V první řadě jsem vybírala jen z profilů kolegů, kteří na nich měli co nejvíce informací, a pak podle referencí,“ popisuje Vosolsobě.
Foto: archiv Anny Vosolsobě
Crowdfunding knihy? Občas docela nervy
Na výrobu knihy – včetně práce obou kolegyň – vybírala 56 tisíc korun. Částka se sice různí, ale každý autor i autorka na Pointě vybírá stejně dlouho. Přesně třicet dní. „Musím říct, že občas to byly docela nervy,“ vzpomíná Anna Vosolsobě. „Nejvíc zhruba v půlce předprodeje, kdy se finance zasekly tak kolem poloviny…“
Ověřila si tehdy, že předprodej knih není disciplína pro slabé nátury. Ale taky že je důležité to nevzdat. „Brzy se to zase hnulo,“ dodává s úsměvem. „Poslední týden už jsem jenom žasla, jakou rychlostí se blížím k cíli. No a nakonec se vybralo víc, než byla cílová částka. To jsem měla ohromnou radost.“
Foto: archiv Anny Vosolsobě
Vyrobeno za čtyři měsíce
Po předprodeji už prý šlo všechno rychle a jako po drátkách. „Hotovo bylo asi za čtyři měsíce. Spolupráce v týmu běžela skvěle,“ chválí si autorka, kterou prý nadchlo i to, že s ní kolegyně komunikovaly „i v takových strašných dobách, jako je třeba víkendová půlnoc. To mě doteď mile překvapuje“.
I když se jedná o knížku, která stojí na ilustracích, žádné zvláštní formální požadavky neměla. Psí atlas se prý v pohodě „vešel“ do obvyklých formátů, které Pointa autorům a autorkám nabízí.
„Prostě to byla moc fajn zkušenost,“ shrnuje ilustrátorka a novopečená knižní autorka. „A hlavně: je z toho knížka, čímž jsem si splnila jedno ze svých velkých přání. Zase si tak o kousek víc myslím, že jde dokázat leccos, jen když člověk chce.“ Dočkají se čtenáři druhého dílu? „Vzhledem k tomu, jaké množství obrázků mám nahromaděné, mi asi nezbude nic jiného než z nich nějakou další knížku sestavit. Tentokrát ovšem ne-psí!“
Zní to dobře? Zkus to taky. Vydej knihu s Pointou.
