Vyrůstali s Helenou Zmatlíkovou, dnes pro dětské knížky chodí třeba do Baobabu. Spousta rodičů se vrací k trendu krásných dětských knížek, na kterých mají lví podíl nastupující i zavedení ilustrátoři. Jak se v nich ale vyznat? Na to, co český knižní trh nabízí, se zblízka podívala redaktorka, překladatelka a maminka dvou malých čtenářek.
Text: Linda Vomáčková
Na začátek malé varování. Z vlastní zkušenosti vím, že ne vždycky se vkus malých čtenářů potkává s tím rodičovským a to, co rodiče s hrdostí a vybraným vkusem předloží svým potomkům jako literární klenot, může bez zájmu letět do kouta. Neházej ale flintu do žita. U nás doma věříme, že cit pro hezké věci se vyvíjí pomalu a často nenuceně, takže když svým ratolestem (neteřím, synovcům, vnoučatům…) vybuduješ kvalitní knihovničku, můžeš doufat, že k náročnějším kouskům si najdou cestu přirozeně časem.
Knižní trh nabízí nepřeberné množství dětských titulů a zorientovat se v nich je náročné i pro knižní profesionály. Natož pro ty, co do knihkupectví zavítají spíš příležitostně, třeba pro dárek k narozeninám. Jak v záplavě knih pro malé čtenáře intuitivně najít své favority? Vodítkem může být právě ilustrace. Na rozdíl od textu, který je potřeba nejprve pečlivě přečíst, si u ilustrace doslova „uděláme obrázek“ ihned.
Mnozí rodiče mají dokonce svůj stabilní oblíbený okruh ilustrátorů a jdou cíleně za konkrétním jménem. Je pro ně důležitější než autor nebo nakladatelství. U nás doma takhle bodují Alžběta Skálová, Andrea Tachezy nebo Marianne Dubuc, v předchozí autorské generaci zase vede Daisy Mrázková, jejíž knihy provázely v dětství většinu dnešních třicátníků a čtyřicátníků.
A tyhle si pamatuješ?
Častým impulzem pro výběr dětské knihy bývá na straně rodičů nostalgie. Taky jsi měl(a) v pokojíčku Sekorovy ikonické příběhy Ferdy Mravence? A co slabikář Heleny Zmatlíkové nebo její Děti z Bullerbynu plné copatých holčiček a kluků v podkolenkách? Honzíkovu cestu? Některé knížky prostě nestárnou a plynule přecházejí z generace na generaci.
Na retro vlně se veze i loňská reedice osmi dětských knih z let 1961 až 1984, kterou si k sedmdesátým narozeninám nadělilo nakladatelství Albatros. Knihám zůstaly původní autorské obálky, ale například u kultovní ilustrované encyklopedie S malířem kolem Evropy byli editoři nuceni aktualizovat obsah.
Zatímco děti si prohlížejí obrázky, pro dospělé čtenáře může být zajímavé sledovat dynamický vztah textu a ilustrace – opačným procesem prošla například půvabná knížka Jiřího Kahouna Zvířátka z Malinové paseky, která vyšla poprvé v roce 1985. V loňské reedici nakladatelství Pikola doplnily původní text zbrusu nové ilustrace z dílny Anety Františky Holasové. A ta zase představuje nastupující autorskou generaci.
Trochu kýče jim klidně nech. Ale vkus dětí stojí za to kultivovat i hodnotnými knížkami.
Foto: Linda Vomáčková
„Mami, jak to funguje?“
Zrovna Holasová se kromě klasických knih věnuje i téměř zapomenuté knižní formě, leporelu. Její Motýl, který neuměl létat, o bourci morušovém, kombinuje jemný humor s popisem toho, jak se vyrábí hedvábí. S tradičním leporelem cíleně pracuje taky nakladatelství Běžíliška. Rodiče ocení kombinaci uměleckých ilustrací a poetických říkanek, batolata si z lepenkových harmonik můžou třeba postavit ohrádku. A starší sourozenci se můžou pustit do složitějšího obsahu.
Už jsme na to narazili u bource i u zeměpisného malíře: ilustrace můžou sloužit jako užitečná didaktická pomůcka. V dětských encyklopediích a naučných publikacích jdou obrázky často ruku v ruce s nejrůznějšími technickými návody a popisy toho, jak co funguje. Velmi populární jsou například knihy Martina Sodomky z cyklu Jak si postavit auto/dům/letadlo. I já jsem díky jejich ilustracím líp pochopila, jak funguje třeba taková spojka nebo rozdělovač.
V podobném duchu se nese i krásně ilustrovaná kniha Jak se dělá galerie umělce Davida Böhma, která představuje principy fungování uměleckých institucí, nebo Na zemi a v podzemí – hravá knížka s neobvykle velkým formátem, která dává čtenářům nahlédnout, co se děje ve vodě a v půdě. V Pointě zase loni vyšla knížka O nebi a zemi aneb meteorologické pohádky. Autorka Ludmila Bakonyi Selingerová v ní s pomocí ilustrátorky Elišky Andělové vysvětluje třeba jak vzniká duha, jak drží mraky na obloze nebo proč je každá sněhová vločka jiná.
Rodičům tyhle knížky můžou ulehčit vysvětlování, jak věci fungují. Odpovědět na záludnou otázku „Proč…“ nikdy nebylo jednodušší.
Knížka O nebi a zemi má ilustrace doslova nadpozemské.
Foto: Nathalie Peyrichout
Smrt, rozvod i manželství pro všechny
Ilustrace pomáhají lépe objasnit i témata, která jsou jinak docela abstraktní. Právě díky svému výtvarnému a emocionálnímu přesahu je knižní ilustrace jedinečným a svébytným prostředkem, jak je citlivě a intuitivně zprostředkovat dětským čtenářům a usnadnit komunikaci v rodině nebo ve škole.
Ke zvídavosti podněcují knížky, které čtenáře nutí klást si neobvyklé otázky nebo na ně odpovídat. U nás doma měla úspěch třeba kniha To je otázka norského spisovatele a filozofa Josteina Gaardera, ve které celostránkové ilustrace doprovázené krátkými větami tematizují problematiku ztráty někoho blízkého a osamění.
Tíživá, tabuizovaná či jinak problematická témata se v dětské literatuře objevují stále více, píše se o nich čím dál otevřeněji. Může to být smrt či vážná nemoc (Návštěva Malé smrti, Gerda), mezi dětmi velmi rozšířený strach ze samostatného usínání (Píp, škráb, skříp a žbluňk, Sladké sny – houpy hou, ty jsou taky z Pointy), rozvod i adopce (Já nejsem tvoje maminka).
Stále častěji taky v ilustrátorské tvorbě rezonují celospolečenská témata. Kapky na kameni, Velké ženy z malé země nebo světový bestseller Příběhy pro malé rebelky jsou plné příběhů inspirativních žen. Princ a princ je bohatě ilustrovaný český překlad nizozemské pohádky, na jehož vydání Adéla Elbel s velkým úspěchem vybírala na Hithitu. Dětem představuje témata homosexuality a rovného manželství. Knížky Klub podivných dětí nebo Kostík hledá přátele je zase nenásilně vzdělávají, pokud jde o hendikepy a další odlišnosti.
Čím dál aktuálnější jsou v dětské literatuře ekologická a environmentální témata, ať už jde o třídění odpadu, problematiku plastů v přírodě, nebo budování větší všímavosti k okolní krajině. Taková bude třeba i dvojjazyčná kniha Honzík, ochránce parku, která na Pointě uspěla v předprodeji a vyjde na jaře. Samostatnou skupinu tvoří knížky o včelách a včelaření: Lumír včelaří, Včelař Josífek, Ilustrované včelařství nebo velkoformátové Včely od Piotra Sochy.
Kam za kvalitní ilustrací
Pokud hledáš dětské knížky s neobvyklým výtvarným zpracováním, porozhlédni se i mimo hlavní proud. Pionýry na tomto poli jsou často menší nebo rodinná nakladatelství, která pečlivě dbají na vysokou kvalitu knih a fungují jako záruka dobrého výběru. Mezi ta nejznámější patří Baobab, Meander nebo Edice Raketa nakladatelství Labyrint.
Nebojí se kultivovat vkus dětských i dospělých čtenářů a vydávají mimo jiné i knížky na pomezí ilustrace a volného umění. Nechávají autory experimentovat s nejrůznějšími výtvarnými technikami, ať už jde o koláže Andrey Tachezy, nebo textilní tvorbu Evy Volfové (Kočička z kávové pěny, Fridolína, Antonína a malá Mína), která své knihy vyšívá a sestavuje z ústřižků látek.
Prostě: jestli stejně jako já nechceš dětskou knihovničku zredukovat jen na osvědčenou klasiku Walta Disneyho nebo Josefa Lady, přijmi pozvání do světa dětské ilustrace a za inspirací vyraz například na festival LUSTR, na táborský Tabook nebo pražský Knihex. Šlápnout vedle nemůžeš, ani když se podíváš, které knížky uspěly v soutěžích jako Zlatá stuha nebo Magnesia Litera. Přeju šťastnou ruku při výběru a hlavně krásné společné čtení.
