Přestože se většina lidí nedokáže shodnout na tom, jaká je cílová skupina young adult (YA) literatury, dokážeme se shodnout na faktu, že romance mezi teenagery a romantické vztahy vůbec jsou hlavním tématem v téměř každé YA knížce, kterou nalezneš na pultech knihkupectví.
Text: Martina Krausová
Neber mě špatně – není to na škodu. Všichni víme, že mladí chodí na rande a dívky o tom milují číst. Problém je v tom, že v dnešní době je velmi těžké napsat romanci, která není jedno velké klišé. Myslím si, že pokud si v hlavě představíš jakoukoliv romantickou zápletku, něco takového už bylo napsáno.
K napsání dobré a jedinečné romance je potřeba s těmito klišé bojovat a vylepšit je, což není jednoduché, ale jakmile se ti to povede, vyplatí se to. Jenže než se do toho pustíš, musíš znát svého nepřítele. V tomto článku ti přináším tři nejhorší klišé, která najdeš v romancích v YA knížkách a která by měla co nejdříve zmizet!
1 •— Milostný trojúhelník
Pravděpodobně nejotravnější situace je hlavní hrdinku (protože se jedná nejčastěji o dívku) postavit mezi dva chlapce, které miluje. A nemůže se rozhodnout, kterého si vybrat. Taky vám přijde zvláštní, že se tento „vzorec“ skoro nikdy neobjevuje v knihách s mužským hlavním hrdinou?
I přesto, že je docela pochopitelné, proč se tato situace objevuje v tolika knihách (vytváří to napětí potřebné pro příběh, čtenář si může sám zvolit stranu, které fandí, a ukazuje to morální hodnoty naší protagonistky), zdá se, jako by si autoři mysleli, že všechny puberťačky mají problém s tím, vybrat si jednoho ze dvou „absolutně perfektních“ kluků.
Skutečný problém v tomto klišé je jeho průhlednost a samozřejmost. Ten, který nevyhraje dívčino srdce, většinou musel udělat něco, co je v rozporu s hodnotami naší hlavní hrdinky. Například Hurikán v trilogii Hunger Games byl zodpovědný za smrt Prim, takže si ho Katniss nemohla vybrat a zůstala s Peetou. Což znamená, že jeden z chlapců ve výběru je vždy „diskvalifikován“ kvůli něčemu hodně očividnému, což prakticky celý výběr bojkotuje, protože naše hlavní postava už poté nemá žádnou další možnost.
Martina se v young adult literatuře vyzná. A tak i ví, čeho se při psaní vyvarovat.
Foto: archiv autorky
2 •— Bad boy s hořkou minulostí
Když už mluvíme o chlapcích, asi neexistuje větší cringe než tohle. A zaručeně to všichni známe: holka potká kluka, který je téměř perfektní. Až na to, že je na něm něco temného. Pravděpodobně je buď agresivní, pije, bere drogy, je majetnický, podezíravý anebo hodně tajemný ohledně svého osobního života či dětství. Naše hlavní hrdinka ho možná z počátku i nenávidí, ale pak se najednou zamiluje do jeho maskulinity a/nebo se ho snaží zachránit a vyléčit jeho bolavou duši.
Všichni víme, co je tu špatně, že jo? Podívejme se na našeho „perfektního“ chlapce blíže. Jeho temná minulost většinou obsahuje nějakou formu násilí, zneužívání či týrání – nejčastěji fyzického. Možná tímto faktem taky zdůvodňuje, proč pije a chová se jako totální vůl. Občas ho také můžeme vidět v situacích, kdy využívá své síly nad naší hlavní hrdinkou, což, a myslím, že mi všichni dají za pravdu, není úplně OK.
Správná cesta k tomu, jak mu pomoci, by byla vyhledat pomoc odbornou, ať už se u něj jedná „jen“ o agresi, nebo dokonce nějakou formu závislosti. Jenže, což je znepokojivé, ve většině knížek toto nikdy nepatří mezi možnosti. Naše protagonistka většinou převezme roli zachránkyně a snaží se ho spravit po svém, což by ve skutečnosti nikdy nemohlo fungovat.
Jako příklad dávám třeba sérii DIMILY s prvním dílem Víš, že tě miluju?, kde se Eden zamkne s Tylerem v malé místnosti, zatímco on má absťák a je velmi agresivní, což je přesně situace, kdy je odborná pomoc na místě!
3 •— Nenávidím tě –> miluji tě
Poslední klišé je hodně využíváno také ve fantasy pro mladistvé a myslím si, že je to něco, s čím máme problém všichni. Je to ta část příběhu, ve které se hlavní hrdina (nebo hrdinka, což je opět daleko častější) zamiluje do někoho, koho předtím hluboce nenáviděl. A to nemyslím případy, kdy se postupně poznávají, až z toho je láska, jako například v knize Kráska a zvíře. Já myslím ten „správný“ BOOM efekt.
Tahle situace je často spojená s předešlým klišé. Protože není lepší důvod, proč někoho nenávidět, než že se chová jako naprostý pitomec, že? Ale jak se to stane, že i když někoho hluboce nenávidíme, něco nás přiměje se do něj stejně hluboce i zamilovat?
Důvod, kterým nás krmí většina autorů, je, že naše hrdinka nalezne jeho „pravé já“ a konečně pochopí, proč se chová tak, jak se chová. Případně se dozví o jeho minulosti, která ho donutila být takovým, jakým je. Díky tomuto prozření se hrdinka zamilovává a snaží se ho změnit.
Možná si říkáte, že přesně takhle to je i v příběhu Kráska a zvíře, který jsem už zmínila, ale ještě mě vyslechněte! Problém, na který chci tímto bodem poukázat, je ten, že autoři své postavy nutí měnit názory prakticky přes noc. V Krásce a zvířeti byl vidět proces, který Belle donutil si uvědomit, že Zvíře vlastně není takové zvíře, že se ponaučil ze své minulosti a změnil se – a to dokonce prakticky sám, bez její pomoci.
Což se ovšem neděje ve vztahu Tris a Čtyřky v trilogii Divergence. Způsob, jakým se k ní chová, je opravdu zlý, je na ni daleko tvrdší, než na všechny ostatní, ale Tris (přestože ho zpočátku nenáviděla) se do něj v podstatě přes noc zamiluje.
Martina je autorkou blogu That Reader’s Corner. Nejen o young adult knížkách píše taky na svém Instagramu.
