Barbora Žižková aka Neobara je ilustrátorka cestovatelka a průvodkyně. Ráda ilustruje cestopisy a průvodce. V Pointě se podílela třeba na knihách Letuška z economy, Americká sprcha, Do světa bez cestovky, Stopařův průvodce zeměkoulí nebo Bílý Afričan. Spolupracovala také na různých výtvarných projektech v zahraničí. V Japonsku přednášela o designu na univerzitě a v Thajsku malovala místní podniky a kavárny. Je specialistkou na Japonsko, o kterém píše články, organizuje expedice a konečně vytváří vlastního ilustrovaného průvodce. V rozhovoru s Pointou se rozpovídala o své práci ilustrátorky, o vztahu k cestování i plánech do budoucna.
Pro Pointu pracujete jako ilustrátorka téměř od jejího začátku. Jak jste na platformu narazila a co vám na práci pro Pointu nejvíc vyhovuje?
Na projekt jsem narazila na Facebooku ještě dřív, než byl realizován, zúčastnila jsem se prvního mítinku, kde jsme si vyměňovali nápady. Zhruba po roce se založila platforma, kde jsem si hned založila profil a zanedlouho jsem tvořila svoji první ilustrovanou knihu. Líbilo se mi, že Pointa dokázala připravit přehledný seznam profesí potřebných k vydání knihy. Každý autor tak může snadno najít i mě a moji tvorbu. Dává nové možnosti nejen autorům, ale právě i knižním kolegům, včetně ilustrátorů.
Bára Žižková při práci
V Pointě jste ilustrovala Letušku z economy, Americkou sprchu, Do světa bez cestovky, Stopařova průvodce zeměkoulí a naposledy Bílého Afričana. Byla to náhoda, nebo jste šla po cestovatelských titulech záměrně?
Rozhodně jsem se na to nezaměřovala, přišlo to samo s první knihou Letuška z economy od Petry Jirglové. Po jejím úspěchu mi pár lidí začalo psát s podobnými projekty. Cestování je téma, u kterého mě nejprve nenapadlo, že se dá pojmout tolika způsoby, ale samotná práce mě utvrdila v tom, že nabízí spoustu možností. Sama se snažím, aby každá kniha byla originální a vystihovala autora a jeho příběh.
Dosud vydané cestovatelské knihy z Pointy, které Bára ilustrovala.
Pracovala jste i jako průvodkyně, můžete upřesnit kde? Jaké byly vaše zkušenosti?
Průvodkyni jsem dělala hlavně v Nizozemsku a párkrát v Japonsku. Ráda věci zkoumám do hloubky a zajímá mě estetika a antropologie, odkud co přišlo a proč. Každá země má něco, čím je specifická, a občas všechno pochopit chvíli trvá, ale díky tomu mám pocit, že dané zemi a lidem rozumím mnohem víc. Na průvodcování je krásné to, že všechno nadšení a sesbírané informace mohu předat dál. Doufám, že bude zase brzy možné pořádat přednášky a k průvodcování se alespoň částečně vrátím.
Jaký máte vztah k cestování a jak vás v životě ovlivnilo? Děláte si ilustrace i z vlastních cest?
K cestování mám velmi pozitivní vztah. Ačkoliv moje rodina nikdy moc necestovala, já pro to byla vždycky zapálená. Navštívila jsem už hodně míst a z toho jsem půl roku strávila v Asii (v Thajsku, Malajsii a Japonsku), kterou mám hodně ráda. Doufám, že budu moci v zahraničí strávit ještě hodně času. Z cest si často vytvářím vlastní ilustrované deníky, abych nezapomněla na zajímavosti a věci, které mě inspirovaly. Na základě toho jsem také začala pořádat workshopy výroby cestovních deníků i pro veřejnost.
Cestovní deník Penang
Kde berete inspiraci a kde ráda tvoříte? Je to právě na cestách? Ovlivňuje vás v tomto smyslu nějak aktuální koronavirová situace, kdy je téměř nemožné cestovat?
Můj celoživotní zájem je právě o Japonsko, kam se ráda vracím a kde pořád nacházím další a další informace a inspiraci. Estetika a stylizace mě hodně inspirují, ať už se jedná o pop kulturu, nebo tradiční kulturu, jako jsou dřevoryty, které už kdysi inspirovaly impresionisty. V tomto roce jsem ale doslova skončila u mapy a začala hledat zajímavá místa, o kterých vám jen tak ledajaký průvodce neřekne, a musím říct, že tento způsob „cestování“ překypuje novými objevy a inspirací a zároveň mám nový itinerář na další cesty.
Další dvě ukázky práce Báry Žižkové
Zanedlouho vyjde cestopis Daniela Valchovníka Bílý Afričan s vašimi ilustracemi. Jak se vám na nich pracovalo?
Bílý Afričan je opět velmi specifická kniha. Je to životopisný cestopis plný dramatických příběhů i humorných situací. Pro knihu jsem zvolila zcela jiný, trochu expresivnější styl ilustrací. Poprvé také pracuji pouze s dvěma barvami, oranžovou a černou. Je to o krok dál než černobílá ilustrace, ale méně než celobarevná. To dává obrazům velmi zajímavý a výrazný styl, se kterým mě baví pracovat, a to i přesto, že práce na ilustracích i technická příprava byly poměrně náročné.
Připravovaná kniha Bílý Afričan, která vychází v březnu.
Co pro vás byla jako pro ilustrátorku dosud největší výzva?
To byla asi práce na výtvarných projektech při mé cestě po Asii. Třeba v Thajsku jsem pro hotel Home at 9 vytvářela velkoplošné nástěnné ilustrace. V Japonsku jsem zase měla možnost přednášet na univerzitě o českém designu. Ta největší výzva mě ale teprve teď čeká, tak doufám, že vše půjde dobře a že mi pomohou i zkušenosti získané při práci na knihách pro Pointu.
Máte nějaký ilustrátorský sen?
Mým snem je vlastní ilustrovaný průvodce po Japonsku. Jedná se o poněkud alternativní projekt cestovního a kulturního průvodce po japonských ostrovech, doplněného autorskými ilustracemi. Bude to interaktivní sbírka plná kulturních fenoménů a zajímavostí, na které můžete při cestování Japonskem narazit, spolu s vysvětlením významu a původu těchto tradic. O Japonsko se zajímám už dlouho a snažím se vzdělávat tak, abych měla ucelený obraz o jeho kultuře a mohla ho předávat dál. To je něco, co je pro mě na tomto projektu velmi důležité, najít původ a vznik tradic a fenoménů a jejich přesah a význam v japonské kultuře a estetice. Přála bych si, aby existoval průvodce v trochu netradičním podání a s větší informační hodnotou. Aby mohl každý, koho Japonsko zajímá, pochopit tuhle zemi víc do hloubky. Následující rok budu na průvodci pracovat a doufám, že mi situace dovolí do Japonska vycestovat a sbírat informace a inspiraci přímo na místě. Mou práci nejen na průvodci můžete sledovat na mém webu, Facebooku nebo Instagramu.
