O tom se v rozhovoru s Pointou rozpovídal autor několika tematicky různorodých knih Michal Šefara. Za sebou má zkušenost se samonákladem, menšími i většími tradičními nakladateli i crowdfundingem na Pointě. V něm byl taktéž úspěšný a jeho nejnovější titul Křížová cesta mu vyjde letos na podzim. Co dělat a čím se řídit po dopsání rukopisu? A jak hodnotí spolupráci s Pointou? Na tyto a další otázky odpovídá na následujících řádcích.
Jak jste se dostal k psaní a kdy jste věděl, že chcete vydat první knihu? Odkud přišel impulz k publikaci prvního rukopisu?
Do šuplíku jsem psával už na gymnáziu a tehdy se moje slohové práce líbily mé učitelce českého jazyka, takže první impulz byl vlastně od ní. Od svých osmnácti let jsem věděl, že chci napsat knihu a že chci být spisovatelem. První kniha mi vyšla u nakladatelství Naše vojsko a byla to spíš náhoda, že si tehdy rukopis ihned vzali.
Jak probíhala komunikace s nakladatelstvím Naše vojsko, kde jste vydal svou prvotinu?
Komunikace byla čistě e-mailová a řekl bych, že dost střídmá. Odevzdal jsem rukopis, dostal zálohu a procesy s knihou si řídilo samo nakladatelství. Tehdy jsem moc nevěděl, jak celkově s nakladatelstvím komunikovat a co po nich můžu a nemůžu chtít.
Máte za sebou vydání několika knih různých témat. Jak je vybíráte? Co vás inspiruje?
Obecně se celý život zajímám o historii, takže ta se objevuje napříč mými knihami. Inspirace se najde všude, stačí se jen projít po ulici nebo po lese. Ale aby se z inspirace stala kniha, musí mě nějaký lidský příběh nebo historická událost hodně zaujmout, abych se pustil do psaní celé knihy. Myslím si ale, že si ta témata vybírají spíš mě než já je.
Je tematická různorodost náročná vzhledem k procesu vydání? Ovlivnily právě různá témata/žánry u vašich knih to, kde a jak jste konkrétní titul vydal?
Téma knihy dnes extrémně ovlivňuje její vydání. Pro velká nakladatelství budou vždy taháky mainstreamové rukopisy – romantické příběhy, skandinávské detektivky nebo příběhy z druhé světové války. Třeba vydání poslední knihy, na které spolupracuji s Pointou, ovlivnilo to, že velká nakladatelství se bála rizikovosti „polského“ tématu, kterému by český čtenář nemusel porozumět.
Svou druhou knihu Profíci jste vydal v roce 2012 ve svých 21 letech samonákladem. Proč jste tehdy zvolil tuto cestu?
Profíci byla taková moje sranda, chtěl jsem si knihu zkusit vydat sám, protože jsem měl něco našetřeného. Musím říct, že to pro mě tehdy bylo náročné a zmatené, protože jsem nevěděl, jak pořádně komunikovat s nakladatelstvím a jak si řešit distributory. Náklad Profíků byl kolem 120 kusů a většina výtisků skončila jen mezi mými kamarády.
Křest knihy Podsvětí Michala Šefary s Vladimírem 518 v pražském Luxoru. Zdroj: Facebook Michala Šefary
Fantasy z pražského metra s názvem Podsvětí jste v roce 2017 vydal s Knižním klubem. Oslovil jste je sám? Jak byste srovnal spolupráci s tímto větší nakladatelem a menším (Beletris, kde jste vydal Krylovu kytaru, nebo třeba s Naším vojskem)?
Knižní klub jsem oslovil sám. Téma mysteriózního románu odehrávajícího se v metru je hodně zajímalo. Knižní klub je velký nakladatel, takže jsem komunikoval se spoustou lidí, kteří pracovali na výrobě a propagaci knihy. V době vydání Podsvětí na něj proběhla masivní reklama v pražském metru, dokonce se na něj vytvořil i trailer. Knihu křtil Vladimír 518. Musím říct, že ta tvorba byla opravdu zajímavá, a právě při tom jsem se nejvíce naučil, jak komunikovat s nakladateli a lidmi kolem knih. Prostě velká nakladatelství spolupracují profesionálně, protože si to mohou dovolit, a i samotné lidi uvnitř to baví. Ovšem musíte mít dobrý a hlavně prodejný příběh, aby si vás takové nakladatelství všimlo. Tehdy jsem měl i velké štěstí, bych řekl.
Román Tanečnice z Donbasu vám vyšel v nakladatelství Brána, a dokonce se dočkal překladu do ukrajinštiny. Proč jste „přesedlal“ do Brány?
Brána patří pod Knižní klub, jako taková jejich edice. První jsem oslovil Knižní klub, který poté knihu přesunul právě do Brány – to znamená, že u knihy pak probíhala jiná propagační kampaň a i počet výtisků byl jiný.
Také musím říct, že Tanečnice vyšla ve špatné době mezi dvěma velkými lockdowny ve vánočním čase, takže po pravdě trochu zapadla.
Co vás přivedlo na Pointu? Jak jste se o ní dozvěděl a co vás přimělo k tomu, svoji nejnovější knihu vydat právě s námi?
Pointa má pěknou reklamu na internetu, takže po odmítnutí Křížové cesty u mého kmenového nakladatele z důvodu „rizikovosti“ rukopisu jsem se obrátil na ni. Ta kniha je pro mě dost osobní, proto jsem ji chtěl vydat za každou cenu.
Jak hodnotíte dosavadní zkušenost s Pointou a vydání knihy pomocí crowdfundingu? V čem vidíte hlavní (ne)výhody?
Neskutečně mě nadchla komunikace lidí z Pointy. To jsem nezažil. Vlastně na knize pracovali, ještě než začala kampaň. Převratný je pro mě výběr kolegů, kteří na knize budou spolupracovat. To, že si můžu přečíst např. profily redaktorů a podle toho je oslovit, pro mě bylo dost příjemné. V běžných nakladatelstvích mi redaktora nebo další kolegy přidělovalo nakladatelství.
Těžká pro mě byla samotná kampaň. V momentě, kdy začne, je třeba neustále předprodej propagovat a nepřestat, aby se reklama šířila dál. Těch 30 dnů na kampaň se zdá hodně, ale je to vlastně dost málo. Hlavní je ale nepřestat a nepropadat panice.
Můžete poskytnout autorům, kteří se teprve rozhodují, jak svůj rukopis vydat, názor na to, jakou cestu vydání zvolit (případně doplnit nějaké zkušenosti s různými způsoby vydání a názory na ně)?
Vydání jakékoliv knihy je hrozně náročná věc. To už po deseti letech psaní vím z vlastní zkušenosti. Pokud se někdo rozhodne, že chce vydat knihu, musí být hlavně trpělivý. I já dřív spěchal na vydání, ale proces výroby knihy je běh na dlouhou trať. Takže trpělivost a výdrž. A nenechat se odradit, když vás poprvé odmítnou.
Já sám, kdykoliv jsem napsal knihu, začal jsem kolečko e-mailových zpráv do nakladatelství, zda o rukopis nemají zájem. Podle jejich reakcí nebo odmítnutí jsem pak pokračoval vlastní cestou.
Pokud vydáváte u velkého nakladatelství, zbavíte se hodně práce kolem knihy a její propagace a můžete během toho času napsat třeba novou knihu. Ale budete čekat opravdu dlouho.
Když se rozhodnete vydat knihu sami nebo ve spolupráci například s Pointou – připravte se na kupu práce. Ale při té práci se možná jinak sblížíte jak se svou vlastní knihou, tak i se svými čtenáři a fanoušky. Aspoň já si odnesl tuhle zkušenost po předprodeji Křížové cesty.
Michal Šefara se svou knihou Podsvětí v pražském metru, kde byla kniha i propagována. Zdroj: Facebook Michala Šefary
Pokud se chceš o autorovi dozvědět víc, sledovat ho můžeš na Facebooku nebo Instagramu. Informace o jeho nejnovější knize Křížová cesta najdeš na našem webu, kde si ji v případě zájmu můžeš rovnou i objednat.
