Životním posláním Jany Osičkové je sice porodní asistence, během mateřské se ale jako milovnice knih dostala k betačtení. Od jejích začátků v roli knižní kolegyně na Pointě uběhly už dva roky. A za tu dobu jí prošly rukama a očima desítky rukopisů různých žánrů. Kdy a proč je podle ní betačtenáře vhodné poptat? Co ti jako autorovi může spolupráce s ním přinést a co od ní konkrétně očekávat? A co betačtení znamená pro ni samotnou? O tom a dalších zajímavostech se Jana rozpovídala v rozhovoru s Pointou.
Co pro vás znamená dělat betačtenářku?
Když jsem před dvěma lety začala koketovat s betačtením, moc jsem od toho neočekávala, navíc jsem se bála někoho kritizovat. Postupem času jsem se ale v této práci začala cítit jistá. Překvapilo mě, že v České republice žije tolik nadaných autorů, kteří mají velmi neotřelé a výborné knihy. Pro mě to znamená být u zrodu příběhu, který splní očekávání čtenářů, a to mě baví.
Co všechno od vás může autor(ka) očekávat, pokud vás na betačtení svého rukopisu poptá?
Jsem zvyklá číst knihy v různých fázích jejich vzniku. Nejčastěji má spolupráce s autory probíhá tak, že mi elektronicky pošlou svůj rukopis (většinou ve Wordu) a já s ním začnu pracovat. Vyznačuji v něm pasáže nebo odstavce, které mi nesedí nebo jsou pro mě nedostatečně rozepsané či vysvětlující, a zároveň rovnou komentuji, proč se mi daná část textu nezdá. Po přečtení celé knihy posílám autorům delší komentář a e-mail se zpětnou vazbou, ve které shrnuji základní nedostatky nebo naopak vyzdvihnu, v čem je kniha prostě skvělá.
Jak jste se k betačtení vlastně dostala?
Četbu všech možných žánrů miluji už odmalička. Před dvěma lety jsem byla na rodičovské dovolené s dcerou, a jelikož byla moc hodné miminko, které většinu času prospalo, začala jsem se poohlížet po něčem, čím zaplnit „volný“ čas. Přímo betačtení jsem vůbec nehledala. Ale jakmile jsem tuto pozici na Pointě objevila, řekla jsem si, že za zkoušku člověk nic nedá, a šla jsem do toho.
Pamatujete si ještě na svoji první betačtenářskou spolupráci?
Kniha, na které jsem spolupracovala poprvé, bohužel zatím nevyšla (stále doufám, že se to změní), a proto ji zde nebudu jmenovat. Je pravda, že jsem tehdy neměla takové zkušenosti, jaké mám dnes. Na svém systému čtení a poznámek jsem teprve začala pracovat. Do betačtení jsem se tehdy pustila pod heslem: „Kdo se dá na vojnu, musí bojovat.“ A nakonec byl autor s mou prací spokojen. První kniha, na které jsem spolupracovala a byla vydaná Pointou, přišla hned po dvou měsících od mého začátku. Šlo o Latinos: aneb Má dvě srdce od Marty Guzman a vzápětí následoval další cestopis, tentokrát Stopařův průvodce zeměkoulí od Slávka Krále.
Jana Osičková s knihami, na kterých spolupracovala jako betačtenářka.
Kolik času v průměru strávíte na jedné knížce jako betačtenářka?
Nejsem schopna odhadnout, jak dlouhou dobu nad knihou strávím. Většinou autorům slibuji, že mou zpětnou vazbu dostanou do týdne. Je pravda, že občas mám na přečtení více knih, a v tom případě si autoři musí počkat a zpětnou vazbu posílám maximálně do dvou týdnů. Jsem na rodičovské dovolené s druhým dítětem, takže si vždy nechávám pár dní navíc, kdyby nastaly neočekávané okolnosti. Každopádně jen čtením má práce nekončí. V průběhu čtení vpisuji poznámky jak do textu, tak do dalšího dokumentu. Ty následně ještě upravuji do srozumitelného a komplexního feedbacku.
Který projekt pro vás byl z hlediska betačtení nejtěžší?
Jednou jsem četla knihu o adventistech sedmého dne. Bylo to pro mě nové, ale dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací. Každá kniha je jiná a každý autor má svůj specifický styl psaní. Vážím si každého autora, který napíše příběh, ale je pravda, že už jsem několikrát rukopis vrátila s tím, že ho nejsem schopna přečíst. Samozřejmě bez nároku na honorář.
Jak si vybíráte autory pro spolupráci? Jdete například podle žánru nebo tématu jejich rukopisu?
Když vidím na Pointě nový projekt, přečtu si v první řadě anotaci a podle toho se rozhodnu, zda bych chtěla na knize spolupracovat, či nikoli. Až poté se zaměřím na název knihy. Už jsem se totiž několikrát přesvědčila o tom, že i když se mi třeba název na první dojem nelíbí, kniha je jeho pravým opakem. Informace o autorovi si zjišťuji vlastně až na závěr výběru.
Jak za vás vypadá ideální spolupráce betačtenář versus autor?
Na začátku mě osloví autor nebo naopak oslovím já jeho. Stanovíme si, jak bude naše spolupráce vypadat. Většinou komunikujeme skrz e-mail, ale někteří autoři preferují telefonický rozhovor. Dohodneme se na tom, kdy a v jakém časovém intervalu bude betačtení probíhat. Pokud čtu rukopis ještě před předprodejem, autorům samozřejmě poskytnu svou recenzi do pasáže předprodejových textů „Řekli o knize“ na web Pointy. Většinou mi autor knihu zašle obratem a já mu po jejím přečtení posílám zpátky zpětnou vazbu. Tu dále rozebíráme nebo o ní diskutujeme. Ráda autorům zdůrazňuji, že poskytuji svůj subjektivní pohled na knihu. Takže se jednotlivými poznámkami můžou, ale také nemusí řídit, je to jen na jejich rozhodnutí.
Dostala jste se někdy s autorem kvůli betačtení do konfliktu? Přece jen se betačtenář v mnoha případech stává prvním „kritikem“ rukopisu.
Vše je o dialogu dvou osob. Samozřejmě nikdo nemá rád kritiku. Ale toto je kritika, která má autorovi pomoci. Autoři se mnou chtějí spolupracovat právě z toho důvodu, aby se dozvěděli, jak knihu vylepšit. Když dáte svou knihu číst manželovi či přátelům, objektivní zpětnou vazbu vám nemusí dát. Mám spoustu autorů, u kterých jsem byla opravdu prvním čtenářem a svou knihu nechtěli nebo se styděli ukázat svému okolí. Za ty dva roky, co dělám betačtení, jsem měla zatím tři nespokojené autory, ale myslím si, že to nebylo kritikou jejich knihy, ale spíše tím, že jsme si zkrátka nesedli. Na začátku jsem se bála toho, jak budou autoři kritiku přijímat, ale poté, co mi pod rukama prošly desítky knih, můžu říci, že je většina z nich za upřímnou zpětnou vazbu vděčná.
Co byste vzkázala autorům, kteří přemýšlí, jestli betačtenáře poptat? Jaké jsou podle vás hlavní výhody?
„Autoři vydávají knihy proto, aby si je čtenáři koupili, a ne proto, aby jim platili za čtení.“ To je sice pravda, ale betačtenář je knižní kolega stejně tak jako grafik, sazeč nebo redaktor. Je to někdo, kdo se na knihu dívá z jiného úhlu než běžný čtenář, který si ji koupí v knihkupectví. Pokud si autor není jistý, zda betačtenáře zvolit jako kolegu, poradila bych mu, ať dá svou knihu k přečtení několika lidem ve svém okolí. A ať po nich nechce chválu, ale konstruktivní kritiku rukopisu. Pokud dostane to, co chce, co potřebuje, tak je to super a jeho knize to jen a jen prospěje. Pokud nebude spokojen, ať vyhledá betačtenáře.
Jaké reakce obvykle dostáváte od autorů? Jaký byl nejmilejší feedback, který jste obdržela?
Pro mě je nejúžasnější feedback to, když se mi autoři vracejí. Píšou svou druhou, třetí knihu a vzpomenou si na mě. A i když už jsou to ostřílení spisovatelé, přesto chtějí slyšet můj názor. Také jsem vděčná za dárečky, které mi autoři posílají. Na Vánoce mě nádherně překvapil Otakar Pospíšil s výborným čajem a překrásným hrnečkem, Pavla Pavlíčková s úžasným věnováním nebo Markéta Jurišťová s knihou a krásným řetízkem. Každý měsíc chodím s dcerkou do knihovny a nejvíce ze všeho mě potěší, když tam uvidím knihu, kterou znám úplně od jejího zrodu.
